Jaroslav Vozáb

Nenápadný, ale velmi vzdělaný herec menších rolí Jaroslav Vozáb se narodil v malebné vísce Velvary u Prahy. Původní profesí překladatel byl (společně s Pavlem Vondruškou) největším polyglotem v Cimrmanově souboru - oba zmiňovaní herci perfektně ovládali 9 jazyků! Svou pestrou kariéru menších, ale výrazných televizních rolí začal jako tlumočník (jak jinak?) v dnes již klasické komedii Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974), v té době však již byl pátým rokem výraznou posilou Cimrmanova divadla. V ryze mužském souboru představoval často a dobře ženské postavy- např. Zlatovlásku ve hře Dlouhý, Široký a Krátkozraký nebo Martu z Němého Bobše.

Pro svůj komisní vzhled i specifický hlas byl často obsazován do rolí přísných úředníků či suchopárných vedoucích - Drahota v Kulovém blesku (1978), ředitel hotelu Savoy v oblíbené komedii Vrchní, prchni (1980), Levota v hudební komedii Z. Podskalského Trhák (1980) nebo další tlumočník v klasice Jára Cimrman, ležící, spící (1983).

Jaroslava Vozába si však nejspíš vybavíme při hlášce "Hujer, metelesku blesku"- doslovný překlad českého "Hujere, jděte si po svejch"- jako strohého tlumočníka rumunské delegace z dnes již kultovní komedie Marečku, podejte mi pero! (1976). Během téměř 20 let, které věnoval herectví (ať už divadelnímu nebo televiznímu), vytvořil téměř tři desítky postav - ne sice velkých, ale velmi dobře zapamatovatelných. Jeho posledním počinem byla epizodní postava v komedii Anděl svádí ďábla (1988).

O generaci mladší divadelní kolega Miloň Čepelka (1936) na něj vzpomíná jako na velice sečtělého a historicky neuvěřitelně vzdělaného člověka, který byl, co se týče našich hradů a zámků, prý chodící encyklopedie. I tak "dokonalý" člověk měl pochopitelně svou slabou stránku - tou bylo jeho zdraví. Přesto, že byl na svá léta v úžasné formě, neuměl se nějak vyrovnat s faktem, že jeho otec i děd zemřeli v 69 letech. Svůj osud si snad přivolal, když jej o Velikonocích roku osmaosmdesátého přímu na ulici skolil infarkt - bylo mu necelých 69 let...

Je pohřben ve svých milovaných Velvarech.

Autor: Angelika2808