Svatopluk Innemann

Rodištěm Svatopluka Innemanna je slovinská Lublań, kde byli tehdy jeho rodiče – herec a operní pěvkyně – angažováni v divadle. Innemann se sice vyučil uzenářem, ale vzápětí začal pracovat u filmu, původně jako kameraman (od roku 1918). Již od roku 1920 začal sám režírovat a v průběhu dvacátých let natočil šestnáct němých filmů různých žánrů, uplatnil se také jako herec epizodních rolí, některé své filmy si také jako kameraman sám nasnímal. V té době se také seznámil a později oženil s herečkou Zdenkou Kavkovou (1896-1965).

V režisérské práci pokračoval Innemann i po nástupu zvukového filmu – v letech 1931-1945 natočil 25 filmů, opět různých žánrů a také – to je nutno podotknout – značně odlišných kvalit. Z jeho prvních zvukových filmů je dodnes populární veselohra Muži v offsidu (1931) s Hugo Haasem v hlavní roli. Dramata z této doby nejsou dnes příliš známá, ale za zmínku stojí filmy Psohlavci (1931) nebo Před maturitou (1932; ve spolupráci s Vladislavem Vančurou). Innemann má také jedno nesporné prvenství – jako první natáčel v nových filmovch ateliérech na Barrandově (Vražda v Ostrovní ulici, 1933). Další Innemannovy filmy ze třicátých let jsou dnes již pozapomenuté, některé z nich jsou prototypem sentimentálního kýče, později tolik zesměšňovaného (melodama Sextánka z roku 1936 s Hanou Vítovou). Aktivní uměleckou činnost ukončil Innemann v roce 1937, kdy vznikly poslední dva filmy (Švanda Dudák a krátkometrážní Bílý cíl). V té době se u něj již začala projevovat psychická choroba, která mu znemožnila další práci. V průběhu druhé světové války skončil v péči psychiatrů a jeho diskutabilní pokusy o další aktivity (uvedení vlastní divadelní hry o Adolfu Hitlerovi) se neuskutečnily. Zemřel krátce po skončení války ve věku nedožitých padesáti let.

Autor: argenson

SVATOPLUK INNEMANN (nar. 18.2.1896, Lublaň, dnes Slovinsko – zem. 30.10.1945, Klecany u Prahy) byl synem divadelního režiséra a herce Rudolfa Innemanna (1861–1907) a operní pěvkyně Ludmily Lvové–Innemannové (1868–1956) a vnukem operního pěvce Josefa Lva (1832–1898). Filmu se věnovali též jeho tři sourozenci, promítač, ředitel kin a herec Miroslav Innemann (1894–1953), filmový zástupce a kontrolor Rudolf Innemann (1901–1945) a příležitostná herečka Liduška Innemannová (1905–1968?). Vyučil se uzenářem, navštěvoval dramatickou školu Karla Želenského a hrál v jeho souboru v žižkovské Deklaraci. Zlákala ho však kinematografie. Začínal nejprve v biografu u Viktora Ponrepa a jako kameraman ve společnosti Illusion (1914). Za první světové války působil jako frontový kameraman. Po ní nejprve s Ottou Hellerem natáčel krátké aktuality, poté přešli k hranému filmu. Začátkem 20. let své aktivity rozšířil i jako filmový herec, scenárista, režisér a ve 30. letech i jako střihač. Vrchol jeho tvůrčí dráhy přišel po příchodu zvuku, kdy jako nejzaměstnávanější režisér let 1931–33 natáčel až pět celovečerních filmů za rok. Patřil k zakladatelským osobnostem české kinematografie. Vytvořil řadu podprůměrných melodramat a frašek, stál však též za úspěšnými komediemi (Milenky starého kriminálníka nebo Muži v offsidu) i za přepisy literárních děl (Plukovník Švec, Fidlovačka, Psohlavci, Třetí rota, Švanda dudák), jež se však vyznačují více řemeslnou zručností než uměleckou kvalitou. S Vladislavem Vančurou spolurežíroval drama Před maturitou a natočil detektivku Vražda v Ostrovní ulici, první snímek natočený v barrandovských ateliérech. Věnoval se též dokumentární a reklamní tvorbě. V roce 1937 se kvůli těžké, zřejmě duševní chorobě musel odmlčet. Za nacistické okupace přijal německé státní občanství i s manželkou, bývalou herečkou Zdenou Kavkovou (1896–1965), která byla placenou konfidentkou gestapa a autorkou propagandistických článků. Na začátku 40. let chtěl dokonce v Moderním divadle na Žižkově uvést svou hru o Adolfu Hitlerovi. Zemřel v internačním táboře. – Filmografie: (kameraman) (hrané filmy) Československý Ježíšek (1918; r. Richard F. Branald; spol. kam.), Akord smrti (1919; r. Jan S. Kolár, Karel Lamač), Aloisův los (1919; r. Richard F. Branald; spol. kam.), Boby nesmí kouřit (1919; r. Přemysl Pražský), Dáma s malou nožkou (1919; r. Přemysl Pražský, Jan S. Kolár; + herec), Divoká Maryna (1919; r. Vladimír Slavínský), Láska je utrpením (1919; r. Vladimír Slavínský, Přemysl Pražský; spol. kam.), Utrpením ke slávě (1919; r. Richard F. Branald; spol. kam.), Vzteklý ženich (1919; r. Karel Lamač; spol. kam.), Magdalena (1920; r. Vladimír Majer; spol. kam.), Sněženky (1920; r. Vladimír Slavínský), Šílený lékař (1920; r. Drahoš Želenský), Za čest vítězů (1920; r. Antonín Ludvík Havel, Julius Lébl), Za svobodu národa (1920; r. Václav Binovec; spol. kam.), Zlatá žena (1920; r. Vladimír Slavínský), Děvče ze Stříbrné Hranice (1921; r. Vladimír Slavínský), Jak Vašíček přišel k nohám (1921; r. Antonín Jiroušek), Závěť podivínova (1923; r. Zet Molas), Lešetínský kovář (1924; r. Ferry Seidl, Rudolf Měšťák; spol. kam., herec), Lucerna (1925; r. Karel Lamač; spol. kam.), Okovy (1925; r. Václav Kubásek); (dokumenty) Návrat presidenta T. G. Masaryka do vlasti (1918), Pohřeb ministra Štefánika (1919); (herec) Byl první máj (1919; r. Thea Červenková), Dobrý voják Švejk (1926; r. Karel Lamač), Důvod k rozvodu (1937; r. Karel Lamač); (režisér, není–li uvedeno jinak) (hrané filmy) Červená Karkulka (1920; + kam.), Zelený automobil (1921; + kam.), Komptoiristka (1922; + sc., spol. kam.), Venoušek a Stázička (1922), Buď připraven! (1923; + kam.), Z českých mlýnů (1925; spol. r. Ferry Seidl; + spol. kam.), Josef Kajetán Tyl (1925; + herec), Falešná kočička (1926; + herec), Lásky Kačenky Strnadové (1926; + herec), Švejk v ruském zajetí (1926; + spol. sc., herec), Dva bratři (1927), Milenky starého kriminálníka (1927), Osud vdovy Novákové (1927), Ve dvou se to lépe táhne (1928; + spol. sc.), Neviňátka (1929; + spol. sc.), Plukovník Švec (1929; + spol. sc.), Tchán Kondelík a zeť Vejvara (1929; + spol. sc.), jeho první zvukový film Fidlovačka (1930; + střih), sestřih filmů Dobrý voják Švejk, Švejk na frontě a Švejk v ruském zajetí pod názvem Osudy dobrého vojáka Švejka (1930; + spol. sc., herec), Karel Havlíček Borovský (1931; + střih), Muži v offsidu (1931; + střih), Poslední bohém (1931; + střih), Psohlavci (1931), Třetí rota (1931), Vesničtí soupeři (1931), Malostranští mušketýři (1932; + střih), Písničkář (1932), Před maturitou (1932; spol. r. Vladislav Vančura; + spol. střih), Sňatková kancelář (1932), Šenkýřka „U divoké krásy“ (1932; + střih), Drž je! (1933), Prodaná nevěsta (1933; spol. r. Emil Pollert, Jaroslav Kvapil; + střih), Skřivánčí píseň (1933; + střih), U svatého Antoníčka (1933; + střih), Vražda v Ostrovní ulici (1933), Vůně domova (1933), Hudba srdcí (1934), Tři kroky od těla (1934), Z bláta do louže (1934), Irčin románek (1936; spol. střih), Sextánka (1936), Tvoje srdce inkognito (1936; spol. r. Felix de la Cámara; + spol. sc.), Bílý cíl (1937), Švanda dudák (1937; + spol. sc, střih); (dokumenty) Naši denní přátelé (1924), Dříve a nyní (1927), Mlékařská družstva (1927), Elektřina ve službách venkova (1928), Praha v záři světel (1928), Sjezd slovanského hasičstva v Praze 1928 (1928), Z dílny lidskosti národa Komenského (1928), přepracovaná verze Dříve a nyní (1929), Mléko, výživa lidstva (1929), Zazobanec (1931), Klip Klap (1933), Na nových cestách (1936), Není ohrožen, kdo je připraven (1936).

Zdroj: –jl– / Filmový přehled 3/2016 / NFA