Hana Bělská-Pravdová

Herečka a režisérka Hana Pravdová - Bělská, původním jménem Hana Marie Becková, která vystupovala i pod jmény svých manželů jako Hana Munková či pod uměleckými pseudonymy Hana Bělská nebo Hana Alexandrová, na vlastní kůži zažila hrůzy transportu do Terezína i do Osvětimi. Pravdové se jako mladé podařilo utéci z pochodu smrti a s manželem i ročním synkem se jí v revolučním roce 1948 podařilo utéct i z komunisty obsazené republiky. Ve Francii, ale rodina Pravdových nedostala povolení k umělecké činnosti a tak pokračovali až do protilehlé Austrálie, ale ani zde natrvalo nebydleli, neboť posledním místem jejich poutě se stala Anglie. Haně Pravdové ukázal během jejího života osud i přívětivou tvář, dočkala se dlouhého života a tak se po sametové revoluci mohla do Čech několikrát vrátit.

Hana Pravdová - Bělská po soukromých kondicích hodin herectví získala své první angažmá v olomouckém Divadle a odtud vedly její kroky na roční stáž u velkého leningradského činoherního divadla. Po návratu z Ruska hrála Pravdová v kladenském Divadle a hostovala v pražských Divadle na ve Vinohradech, na činohře Národního divadla i ve Švandově divadle. Během 2. světové války byla Pravdová odvlečena do Terezína, kde s dalšími židovskými nadšenci vytvořila divadelní soubor Němci z propagandistických důvodů trpěný a po osvobození se stala členkou pražského Realistického divadla. V australské emigraci vedla Pravdová s manželem vlastní divadlo Tana Company, které uvádělo hry J. Anouilha; A. P. Čechova; L. Pirandella nebo A. Strindberga a od polovny 5o. let se usídlila v Londýně, kde kromě hraní divadla také režírovala v menších divadlech pod jménem Hana Marie Pravda.

Hana Pravdová - Bělská se v čase svého uměleckého působení před emigrací objevila v bezmála dvou desítkách filmech. Pravdová na filmovém plátně debutovala jako sedmnáctiletá pod jménem H. Becková v roli agentky pojišťovny v dramatu V. Vančury Na sluneční straně a byl to znovu Vančura, kdo jí nabídnul další roli, postavu Chavy v baladickém příběhu Marijka nevěrnice. K dalším filmových rolím H. Pravdové patří ty, které natočila u V. Slavínského pod pseudonymem H. Bělská, ať se už jedná o postavu farmaceutky Dáši Kučerová z jeho komedie Studentská máma nebo figura dcery Věry Nedbalové z jeho melodramatu První políbení. S českým filmovým nebem se Pravdová rozloučila jako H. Alexandrová v Krňanského adaptaci Olbrachtova Nikola Šuhaje, kam byla obsazena do epizodní role Hanele, dcery kupce Beera. Práci filmové a televizní herečky se Pravdová věnovala i v exilu, kde natočila celou řadu rolí jak v inscenacích, tak celovečerních dílech. Z těch nejznámějších a u nás uváděných stojí za připomenutí určitě účinkování v kultovním seriálu Q. Lawrence pro celou rodinu Čáryfuk; v hororově laděných Neuvěřitelných příbězích; v detektivním seriálu Hercule Poirot na motivy knih A. Christie nebo její role v Curtisově hororu Dracula; v Kaufmanově filmové adaptaci Kunderova románu Nesnesitelná lehkost bytí či ve Whittakerově detektivce Smrt v oblacích. Naposledy stála Pravdová před kamerou sama za sebe v dokumentárním filmu o pamětnících terezínského ghetta, který J. Hovorka natočil pod názvem Esther.

Až po revoluci se na prodejní pulty dostala kniha vzpomínek manželů Pravdových, nazvaná Krátké povídky z dlouhého života.

Hana Pravdová - Bělská, manželka herců Alexandra Munka a Jiřího Pravdy, zemřela ve věku 92 let.

zdroj: Daniel Rubeš - Uzavřené osudy

Autor: řepešínský