Indira Gándhí, známá především jako první ministerská předsedkyně Indie a dcera Džaváharlála Nehrúa, předního bojovníka za nezávislost Indie. Narodila se 19. listopadu v roce 1917 v Iláhábádu. V rodině později slavného otce, který byl postupně více a více zaměstnán realizací své politiky odporu vůči Britům, se její výchovu starala především její matka. Do jisté míry to mělo vliv i na některé povahové vlastností Indiry v jejím dospělém věku, a to především v její uzavřenosti a ostražitosti vůči okolnímu světu.
Již během dospívání se zapojila do organizování akcí za nezávislost Indie a na podporu Indického národního kongresu. Po smrti své matky, byla poslána ve svých sedmnácti letech svým otcem na studia do Evropy. Pravdou je, že jako studentka nebyla úspěšná a její pobyt v Paříži měl pro ni význam především tím, že se seznámila se svým budoucím manželem Ferosem Gándhím, aktivistou hnutí za nezávislost Indie. Po pařížském zasnoubení se po návratu do Indie oba rozhodli pro uzavření manželství. Krátce po jejich svatbě jejich jmenovec Mahátma Gándhí vyhlásil závěrečnou celonárodní vzpouru vůči britské moci, do které se aktivně novomanželé zapojili a nakonec skončili na několik měsíců v britském vězení. Již ke konci druhé světové války bylo zřejmé, že Britové Indii opustí, což se i později stalo.
Z manželství Indiry a Ferose se narodili dva chlapci, Radžív a Sandžaj. Oba sice na svět Indira jako matka přivedla, ale jejich výchově se věnovala jen nárazově, protože své hlavní úsilí věnovala organizování materiálního vybavení uprchlických táborů pákistánských uprchlíků z nově vytvořeného Pákistánu. Tam právě získal důležité zkušenosti pro pozdější výkon státních funkcí v práci pro veřejnost. Od okamžiku, kdy se její otec stal předsedou vlády, se Indira vydala za otcem, aby mu pomohla v jeho úsilí o vybudování základu indického státu. Souběžně se snažila otci být i důvěrnicí, sekretářkou a ošetřovatelkou.
Časově náročná činnost si vyžádala odloučení obou manželů a postupně i oddělené soužití. Jejich manželství však trvalo až do smrti Ferose, který zemřel při druhém infarktu, takže Indira byla od svých třiačtyřiceti let vdovou. Po prvních všeobecných volbách, kdy vedla otcovu volební kampaň vstoupila i Indira do politiky a záhy po smrti otce se stala ministryní informací. Váha její osobnosti a schopnosti spojovat k realizaci společné věci se projevila v okamžiku, kdy ji veřejnost přestala vnímat jako Nehrúovu dceru v souvislosti s jejím úspěšným vyjednáním konce národnostních nepokojů.
Od svých osmačtyřiceti let byla v čele Indie jako první žena v její historii. Brzy si uvědomila, že musí řešit především sociální a ekonomické důsledky předchozího koloniálního režimu, válečné střety s Pákistánem, množící se národnostní konflikty a zajišťovat nákladný projekt vývoje vlastních nukleárních zbraní. V čele Indie stála s tříletou přestávkou, patnáct let. Domnívala se, že se v jejím rodinném životě mimo smrt svého manžela Ferose, setká jen s úspěchy svých synů. Mladšího Sandžaje připravovala na politickou dráhu. Ve skutečnosti se s matkou často hádal a neuznával některé její názory na praktický život. Jeho mladý život skončil nečekaně, když zahynul při leteckém neštěstí. Druhý syn Radžív se věnoval usilovně činnosti pilota indických aerolinií a Indira jej přesvědčila po smrti mladšího syna, aby se věnoval politice a ukončil svou pilotní kariéru.
Svůj život zasvětila Indira boji za indickou nezávislost a její trvalé udržení, to se jí stalo osudným, když spolurozhodla o potlačení povstání paňdžábských Sikhů. Dva z nich byli členy její osobní stráže. Když se v poslední den svého života ve své rezidenci procházela před domluvenou schůzkou s britským hercem Petrem Ustinovem, kterému přislíbila interview, byl její život přeťat střelbou ze samopalu. Krátce poté ministerská předsedkyně Indira Gándhí následkům atentátu podlehla 31. října roku 1984 v Novém Dillí, ve věku nedožitých 67 let.
Erkul
Autor: Erkul .
