Vydrýsek [TV seriál]

Vydrýsek prožívá spoustu mimořádných událostí - je chycen, utíká ze zajetí, učí se žít a lovit ve volné přírodě, setkává se s řadou zvířat, poznává přátelství, bojuje o holý život...

1. O vydřím setkání (8:35)
Na šumavské řece Křemelné končí zima. Mladý vydří samec se vydá po proudu hledat společnost a na dolním toku řeky najde mladou samičku. Jaro je v rozpuku, svatební písně zpívají i další zvířátka. Ledňáčci, divoké kachny, čejky a hlavně tetřívci. Lesem se plíží rys a sleduje dění kolem řeky. Když rozkvetly bílé paličky devětsilů, vydře se narodí tři mláďata, jedním z nich je neposedný Vydrýsek.

2. O neposlušném synkovi (8:05)
Ve vydří noře je živo, mláďata rostou jako z vody. Nejčipernější z nich Vydrýsek je zvědavost sama, začne opouštět doupě a to se mu stává osudným. Ztratí se, bloudí lesem a zapadne do staré opuštěné nory, ze které se nemůže dostat ven. Jeho pískání o pomoc slyší rybář, který loví v nedaleké řece pstruhy. Vytáhne ho z nory a odváží do města, netuší, že kdyby ho nechal na místě, určitě by mu pomohla vydří máma.

3. O děravé kleci (8:00)
Vydrýsek opět spatřil denní světlo až v městském bytě, daleko od řeky. Hned se pouští do prozkoumávání nového prostředí, které mu není vlastní. Hraje si s nočníkem, vleze do akvária, hraje si s umělými květy. Rybářova vnoučata si chtějí s Vydrýskem hrát, protože vypadá jako roztomilá plyšová hračka, kousne holčičku do prstu, chlapci prozkoumává školní tašku. Nakonec se rozvalí mezi polštáři a usíná, co bude dál, o tom Vydrýsek nepřemýšlí.

4. O cizí řece (8:02)
Vydrýskovo probuzení není právě příjemné. Když se rybář vrátil domů a viděl velký nepořádek, který Vydrýsek po sobě zanechal, rozhodl se, že ho z bytu vyhodí do starého psího kotce. Vydrýsek nechápe tu nečekanou nespravedlnost, snaží se z kotce utéct. Nakonec objeví v plotě otvor a vyleze ven, je na svobodě. Utíká k řece, ráno se setká s hejnem divokých kachen, kterých se bojí. Na mělčině nachází plotici, ale nedaří se mu ji sníst, nikdo ho to ještě nenaučil. Jde dál řekou až narazí na lesní potok, kde je mu lépe. Na břehu se setká s norkem, malým liščetem i funícím jezevcem. Ze všeho je nakonec unavený a usíná.

5. O ježatém neplavci (7:53)
Když se Vydrýsek ráno probudí, má velký hlad. V říčce objeví raka a probudí se v něm šelmička, schroustá ho i s krunýřem. V tůni nad jezem zapomněl na strach a začíná se sám učit potápět a hrát si ve vodě. Na kamenitý břeh přicupital ježek. Stačí chvilka nepozornosti a bodlináč se smekl z balvanu do proudu vody, z posledních sil se mu podaří zachránit na hromádce spadaného listí. V hlubokých tůních se Vydrýsek seznamuje s okouny, perlíny a lipami. Poznává, že řeka je jeho novým domovem.

6. O výřím nebezpečí (7:39)
Vydrýsek zůstává nějaký čas v řece pod zříceninou starého hradu. Toulá se řekou a chytá v bahnité vodě brouky potápníky a larvy vodního hmyzu. Ostražitě pozoruje přírodu kolem sebe: hnízdící moudivláčky, šedé kukačky, setkává se s hejnem labutí. Když má hlad, nacpe si bříško nedojedeným pstruhem. Vydrýsek netuší jakému nebezpečí je vystaven, starý výr ze skal pod hradem ho už dávno pozoruje a nakonec na něj i zaútočí. Vydrýsek měl tentokrát štěstí, včas se potopil a unikl nebezpečným drápům výra.

7. O návštěvě na dvoře (7:52)
Setkání s výrem Vydrýska tak vystrašilo, že se vydal opět na cestu po řece. Jednou ho osud zavede na dvůr s rybníkem, ve kterém žijí siveni a pstruzi. Ti občas některé skoky přehnali a končí k potěše Vydrýska na břehu. Kozy, kachny i kohout se slepicemi vidí takové zvíře poprvé a odvaha malého Vydrýska je překvapuje. Siestu přeruší černý hlídací pes, který Vydrýska ze dvora vyhání. Blíží se večer, když našel místo, kde se uvelebuje a usíná...

8. O králi ptactva (7:55)
Letní slunce se koupe na hladině rybníka, kolem pluje rodinka labutí, všude vládne klid. Z dutého dubu na hrázi vystrkuje zobák mladý dudek a čeká na sousto od rodičů. Do pískovny přilétají vzácní hosté, pestře zbarvené vlhy. Živo je i na velkém čapím hnízdě, paní čápová přináší dětem plné volátko úlovku. V rákosí se Vydrýsek setkává s hnízdem pochopů rákosních, tři mláďata se na něho čertovsky dívají, zjistil, že není hrdina a raději plave do bezpečí rákosu. S racky to bylo bezpečnější, těch se tolik nebojí. Najednou Vydrýsek slyší zašumění křídel, do proudu potoka usedá mořský orel, opravdový král ptáků v krajině rybníků. Vydrýsek se raději pro jistotu schovává pod kamenitý břeh a čeká na bezpečí tak dlouho, až z toho usíná.

9. O setkání s čuňaty (7:40)
Podzim se chystá k návratu, dává o sobě vědět mlhami. Obyvatelkám kachní farmy je to ale jedno, je o ně postaráno. To množství kachen Vydrýska trochu zaskočí a ke všemu jsou všechny stejné. Není s nimi zábava a proto nakonec umělou strouhou vylézá do polí k lesu. Zdá se mu, že slyší kroky a funění, to polem přichází k potoku bachyně se čtyřmi selátky. Celá ta povedená společnost kypří dlouhými rypáky půdu a hledají larvy a žížaly. Selata vesele pijí mámino mléko a Vydrýska si nevšímají. Ten se vydává dál hledat domov.

10. O blátivých stopách (8:28)
Babí léto vrcholí a v noci již i trochu mrzne. Rybáři vypouštějí rybníky kvůli výlovu, Vydrýska si nemají čas všimnout, sítě se jim zaplňují zlatými šupinami kaprů a štik. Na Vydrýska čeká dostatek potravy, chutnají mu měkkýši ukrytí ve velkých škeblích. A vůbec mu nevadí, že si v bahně umatlá kožíšek. V mělčině se setkává se sumcem, ten po Vydrýskovi mrsknul ocasem a poučil ho, kdo je tu pánem. Vydrýsek zahanbeně odplouvá do rákosí a únavou usíná.

11. O opravdovém nebezpečí (9:05)
Náhle nad rybníkem zazněly výstřely, to skupina myslivců přichází lovit divoké kachny. Po prvních ranách Vydrýsek vybíhá z rákosí na kraj lesa a utíká mechem co mu nohy stačí. Mezi buky se najednou objevuje hladina jezírka, Vydrýskovi se to zapomenuté místo líbí. Když se vzpamatuje z lovců, vydává se na další pouť za domovem. Dojde až k velkému jezeru, které ještě nikdy neviděl. Doplave až k převozní lodi a barevným bójím, dovádí na hladině a když najde mrtvého candáta, ví, že je po hladu. Při přechodu silnice se šťastně vyhne traktoru a autu, snad je velké nebezpečí zažehnáno.

12. O šumavském bloudění (8:02)
Vydrýsek zaslechne šumění potoka, po pěti měsících bloudění se konečně dostal na Šumavu, a čeká ho úkol poslední - najít rodnou řeku. Jednou v podvečer dojde k temnému jezeru, nežijí v něm žádné ryby ani raci, je to rašelinné jezero. Chybí v něm život. Rozloučil se tedy s jezerem a přes zalesněné kopce se vydává do dalšího údolí. V tůních mezi obrovskými balvany se zrcadlí podzimní stromy. Po dnech hladovění se mu daří chytit velkého pstruha. Když se nasytil a rozhlédl kolem, poznal, že je téměř u cíle cesty. Blíží se k řece Křemelné.

13. O příchodu zimy (8:54)
Svoji Křemelnou objevil náhodou, konečně je doma. Vklouzl zpátky do vody, hraje si s řekou a řeka si hraje s ním. V každém jeho pohybu je znát, že je šťastný. Jednou ráno celý kraj přikryla bílá peřina, pro Vydrýska nastal čas nové zábavy. Jako na saních klouže ze svahu, chvíli se brodí potokem, dělá sněhové koule a hraje si s nimi. Štědrý den začal na Křemelné jako každý jiný. Strání k řece přichází muž se dvěma dětmi, rybář chce vnoučatům ukázat místo, na němž před měsíci našel Vydrýska. Aby trochu ulehčil svědomí, přináší zvířátkům něco na zub, a také dva pstruhy, ty jsou za Vydrýska. Když děti s dědečkem odejdou, břeh řeky opět utichá. Až povolí mrazy, podívá se Vydrýsek dolů do kraje, tam, kam teče řeka...