Obsahuje malinké spoilery.   Fakt je, že Ally se po čase   dost opakuje (Johnovy tiky   když chodí s Melanií), ale   nemůžu dát míň než pět   hvězdiček. Je to právě o   postavách, které jsou   všechny tolik sympatické,   tak lidské, se svými   zvláštnůstkami, jsou tak   křehcí a zranitelní jako by   byli skuteční (dokonce ani   Ledovka Nelle není až tak   ledová, jak se zpočátku   zdá). Calista je v roli Ally   skvělá, zbytek je taky   výborný, především   nesmím zapomenout na mojí   oblíbenou Tracey Ullman,   která přímo mistrovsky   ztvárnila trhlou psycholožku   Tracey. Když podrazila Ally   nohy gaučem, nebo začala   zpívat, málem jsem umřel   smíchy. Pak jsou tu písně   od Vondy Shepard (soundtrack   vřele doporučuju), které   krásně ladí s celým   seriálem, a dokreslují   sladkou melancholickou   náladu, jakou při   sledování Ally cítím. I to   je jeden z důvodů, proč je   Ally jedním z mých pěti   nejoblíbenějších   seriálů. Veliká škoda, že   v závěru provázely seriál   veliké potíže, což   vyústilo v ne úplně   stoprocentní finální řadu,   ale já to Ally rád   odpustím, protože na ty   první čtyři vynikající   řady nezapomenu.

Obsahuje malilinkaté   pidispoilerky. Gilmorova   děvčata jsou jedna z mých   srdečních záležitostí.   Všechny díly jsem viděl   mockrát, a ani u jednoho jsem   se nenudil. Prvních šest   sérií si drží   neuvěřitelně vysokou   kvalitu s mírně stoupající   tendencí ke konci třetí   řady, sedmá série je pak o   něco horší, ale i tak   hodně nadprůměrná   (vlastně díl 7x01 patří   mezi vůbec nejlepší).   Rychlé vtipné dialogy jsou   zkrátka dokonalé,   sympatické a bizarní postavy   (hlavně Kirk a Paris jsou   fakt šílenci :o) mi   přirostly k srdci (naprosto   všichni krom Richarda... I   když i on měl pár   světlých chvilek) a   nezapomenutelné momenty -   taneční maraton s   vítězným kolečkem na hudbu   z Rockyho, kryt Emily s kódem   1-1-1-1-1, poštovní   schránky ve tvaru hlavy   Condoleezy Riceové, co   prodává Kirk, figurina   "Miluju Ježíše",   která straší Lorelai ve   snech, ta zatracená Donna   Reedová, harfenistka Drella,   která hraje Black Sabbath,   Laneina skupina, která   vetovala jméno "Harry   Potterové", kočičí   Kirk, co tyranizuje   člověčího Kirka, Tristan,   co Rory neodbytně nazývá   Mary, Paris s Madeline a   Louise jako kašmírová mafie   Chiltonské školy, Babette a   Patty, městské drbny, které   nenechají na nikom nit   suchou, naprosto   neuvěřitelná paní Kimová,   která na lásku svojí dcery   posílá psy satanovy, tisíc   žlutých kopretin a   hašteřiví trubadúři,   sněhulačka Björk, vejce na   divoko, zelená, co se stala   novou růžovou, zrzavá   Francine s očima jako laň,   co je jak ďábel v   kostkované minisukni, labuť,   co zobákla Jesse do tváře,   nebo i ty, co zaútočily na   Michela v Lucemburských   zahradách, Jasonův pes   Cyrus, co sedí několik hodin   bez hnutí jako socha, a   reaguje na povely jako třeba   "trochu doleva", to,   jak Emily jedná se svými   služebnými (znáte přece tu   veslovací scénu z Ben Hura,   ne?), italské sušenky a   společenský tanec, festival   živých obrazů a stovky   dalších komických i   vážných situací,   sympatických postav, zkrátka   opravdové pohody, dělají z   Gilmorek něco extra. K tomu   si přičtěme příjemnou   hudbu, která dodává tu   poslední kapku úžasně   pohodové atmosféře, která   z Gilmorek přímo sálá,   naprosto dokonalou postavu   Emily (to je neskutečně   hustá babička) a je to   jasně za 5 hvězdiček. Kdo   tenhle seriál šmahem   odsoudil, nepochopil, o čem   to je. Jeho chyba. U   žádného seriálu mě   ještě tolik nemrzelo, že   končí.

Je evidentní, že do   Nip/Tucku vidí doopravdy jen   málokdo. Je to jeden z mých   nejoblíbenějších   seriálů, a důvody? Je   přeplněný absurdními   situacemi, které se pohybují   snad všemi žánry, a ani na   chvíli neztrácí nápady.   Poslední díly každé série   jsou vrcholy televizní   tvorby, obzvlášť finále   té třetí, byl jsem naprosto   přikovaný ke křeslu a   napjatý jak struna, takhle   napínavou záležitost jsem   ještě nikdy neviděl. Díly   nefinálové pak nejsou jen   nějakou vatou, ale dokonale   promyšlenou trnitou cestou   pro očistná finále.   Nip/Tuck si přitom neklade   vysoké cíle, chce   "jen" pobavit, a to   se mu daří daleko líp, než   některým ceněným   klenotům. Tohle je pravý   klenot. Dokázal mě rozplakat   (ukázkový příklad je S01   E10 Adelle Coffin, slzy mi   tekly proudem, ovšem v mnoha   dílech jsem měl nemálo na   krajíčku), rozesmát (v   každém díle je něco, aby   se neřeklo, tak třeba S03   E02 KiKi), šokovat (nemá   cenu uvádět příklady, bylo   by jich moc), znechutit,   doopravdy potěšit, zkrátka   dokázal působivě vyvolat   všechny emoce. Pravdou je,   že skoro neustále balancuje   na hranici uvěřitelnosti,   ale díky skvěle napsaným   postavám ji nikdy   nepřekročí. Spolu s nimi   jste šokovaní, spolu s nimi   se radujete, spolu s nimi   pláčete, spolu s nimi a   hlavně o ně se bojíte.   Navzdory všeobecnému   povrchnímu mínění tu nejde   o žádnou degradaci žen. V   Nip/Tucku muži i ženy   zažívají vzlety do   nebeských výšin, aby mohli   vzápětí spadnout až na   dno. Někteří hodně   bolestně, pravda, Julii,   Kimber ani Liz Nip/Tuck   opravdu nešetří, ale on   vážně nešetří nikoho.   Ani diváky. Mnoho z nich to   nerozdýchá, a seriál jim   bude po pár dílech připadat   jako šílenost, zvrhlost, či   kdo ví co, ale pro ty,   kteří s Nip/Tuckem vydrží,   čeká obrovská odměna.

Obsahuje náznakovité   spoilery. Dokonalý mix   všeho, co mě baví, a   úžasné hlavní hrdinky k   tomu, všech pět jsem si   zamiloval. Susan, Lynette,   Bree, Edie a Gabrielle jsou   prostě báječné. Některé   zápletky jsou už viděné,   některé originální, ale   všechny strhující. Tvůrci   je sypou s odzbrojující   kadencí i kalibrem, a já se   milých Zoufalek pořád   nemůžu nabažit. I přesto   mi ale začíná něco vadit.   Co to je? Mrtvoly. Objeví se   zápletka, zdánlivě   neřešitelá? Vyřešme to   smrtí. Ano, hrdinové z   milých Zoufalek umírají   jako na běžícím páse, a   já se bojím, aby tam za pár   let vůbec někdo zůstal.   Jinak za 99%.