Chudák McCourt
Film je podle mého názoru   typickým hollywoodským   počinem a s poselstvím knihy   nemá mnoho společného.   Kniha totiž reprezentuje   autobiografický popis toho,   jak McCourt prožíval své   dětství a dospívání ve   Státech a posléze na   západě Irska ve 30. a 40.   letech v době hospodářské   krize a začínající 2.   světové války. Je to   upřímné vyznání, vlastní   minulost a skutky viděné   vlastníma očima. To úplně   stačí k vytvoření velkého   díla, kde se mísí humor s   hořkostí života. O to   nuzné prostředí okolo   vlastně ani tak nejde.

Představit   McCourtův bezmála 400   stránkový román divákům   by pro Alana Parkera zřejmě   znamenalo natočit místo   bombastického velkofilmu   několikadílný seriál,   něco na způsob TV přepisu   Jiráskova F.L. Věka. Třeba   se něčeho takového od   někoho jiného v budoucnu   ještě dočkáme.

Otce Franka hraje   Robert Carlyle. Nutno   podotknout že tohoto herce   nemusím po tom, co se snažil   "věrně vykreslit"   postavu Hitlera v TV seriálu   Rise of Evil stylem "Já   jsem Hitler s knírkem a   nenávidím židy",   zatímco ve strhujícím Pádu   říše, distribuovaném ve   stejnou dobu v kinech, byl   naopak Hitler zachycen   mimořádně věrohodně.

Malachy McCourt za   Severního Irska a Hitler z   Rakouska mají přitom cosi   společného. Jsou to   nespokojení a frustrovaní   outsideři společnosti na   podpoře, terče posměchu a   pohrdání okolí. Když se   však podíváte do obličeje   Roberta Carlyleho, vidíte   zdravou osobnost,   charakterního, pohledného,   ambiciózního, uhlazeného a   milého Hollywoodského herce.   Že je to prolhaný alkoholik   zanedbávající rodinu   (který navíc v knižní   předloze kdesi ztratil zubní   protézu), mu neuvěříte.

Matka angela je na   tom o něco lépe, i když o   tom, co je to vlastně za   člověka, se z jejího   chování a dialogů také   mnoho nedozvíte. V románu se   jedná o typickou matku z   konfliktní rodiny,   ukájející se ve své   neschopnosti nějak situaci   řešit naivními   představami, že se manžel   změní a přestane   zanedbávat děti. Ve filmu   vám to ovšem musí objasnit   vypravěč.

Hlavní postava neurazí,   protože většinu času jenom   zachmuřile pozoruje ostatní   a myslí si své.

Co se povedlo, to jsou   některé vedlejší postavy,   např. učitelé ve škole   nebo uncle Pat. Bohužel   nemají v metráži   celovečerního filmu moc   prostoru, a tak se nedozvíte,   že uncle Pat je trochu   retardovaný, protože ho, jak   bylo Frankovi vysvětlováno,   ho v mládí pustili na   hlavu.

Kulisy   jsou působivé, jen snad   trochu kýčovité a   přehnané. V Limericku   rozhodně neprší tolik jako   při biblické potopě.

Přečtěte si   knížku a film si snad   raději půjčte jiný.

"The best of " českých sociálních dramat
Díra u Hanušovic je   sociální drama z vesnického   s komediálními prvky. Děj   je postaven na tom, že dva   představitelé během filmu   nenadále zemřou a třetí   ochrne po mrtvici. Ostatní   protagonisté se s tím nějak   vyrovnávají. Nad tuto linku   tvůrci umístili sérii   gagů, které jsou ovšem po   filmu rozesety řídce a   většině jsem se ani   nezasmál. Co je vtipného na   tom, že hrobník najde na   hřbitově lidské ostatky,   nebo že Hynek Čermák   vyhodí za hřbet kotě z domu   a při tom sprostě křičí?   To je tak na úrovni Heleny   Růžičkové v sérii Slunce,   Seno… Pár legračních   momentů tam bylo (scéna se   statikem, scéna s manželkou   pokrývače v hospodě,   kterážto si stěžuje, že   manžel je stále někde na   střechách nebo v garáži),   ale to je málo. Chtělo to   asi víc přípravy a   pečlivosti. Vzpomeňme na   Svěrákovy komedie, kde   tvůrci stříleli jeden vtip   za druhým a pokaždé se   trefili. Tenhle film spád   nemá. Desetivteřinový   statický záběr na malebné   údolí mě nutil sledovat   hodinky, kdy už to skoční.  
Řada scén mi   připomenula jiné české   filmy. Například: Do kostela   zatéká a místní to jdou   opravit (Zapomenuté světlo),   pán si staví dům, nemá   peníze a tak to jde pomalu   (Dům), mladou sympatickou   holku si chce odvézt bohatý   cizinec a uchránit ji před   osudem (Štěstí, Kráska v   nesnázích). Se sociálními   dramaty se vůbec v   posledních letech roztrhl   pytel (Mistři, Sluneční   stát, Divoké včely, Čtyři   slunce,…) a proto je krajně   obtížné přijít na tomto   poli s něčím novým, jiným   a lepším.
Když to   shrnu, jelikož Dejvické   divadlo samo o sobě funguje,   chodím na ně často a rád,   herci jsou to výborní a   sehraní, domnívám se, že   vyznění filmu ovlivnil   jednak slabší scénář,   jednak problém s přenosem   atmosféry živého   představení na plátno.   Existují i 100x horší   filmy, třeba podobný   „prázdninový počin“   Poslední plavky s Petrem   Čtvrtníčkem v hlavní roli.   Ovšem u herců Dejvického   divadla a u pana Krobota jsem   čekal, že to bude něco   výjimečného. Proto to   částečné zklamání. Paní   Spáčilová film ohodnotila   jako lehce nadprůměrný, já   to na víc jak na průměr   nevidím.