Troška romantik?
Bohužel velmi nepovedený   návrat režiséra Trošky k   romantickému žánru. Ono se   těžko vrací k romantice po   pokleslých komediích a   ukřičených pohádkách.   Kdeže loňské sněhy jsou,   kdeže je skvělý debut   tohoto režiséra s názvem   Poklad hraběte Chamaré. Od   té doby urazil režisér   velkou cestu k bohapusté   komerci, ve které urážel   vždy i dobrý vkus. Pochvalu   rozhodně ale zaslouží   skvostná kameramanská   práce. Co ale může dělat   kameraman když je mizerná   réžie a ještě   mizernější herecké   obsazení?

Originální pohled
Konečně jednou dokument, ve   kterém nevidíme mluvit hlavy   historiků v černém pozadí   či s knihovnou. Velmi   zajímavý pokus o jiný   pohled na tohoto génia, kdy   je po celý dokument jakoby   přítomný v pohledu kamery.   Doporučuji ke shlédnutí   čož je možné kdykoliv na   iVysílání České televize   zde:   http://www.ceskatelevize.cz/po   rady/10566849687-bedrich-smeta   na-zivot-zity-zaziva/213382557   26/

Normalizační odpad
Příšerný paskvil jednoho z   nejtvrdších komunistických   režisérů na tehdejším   Barrandově. U vědomí toho,   že z této pohnuté doby   české historie chybí   seriózní historický film,   připadá mě zcela nechutné   a nevkusné dělat komedii z   období zcela rozvrácené   země, po bitvě na Moravském   poli (1278), kde byl zabit   král železný a zlatý   Přemysl Otakar II., kdy v   zemi bylo i lidojedství. To   lze opravdu očekávat jen od   tvrdého komunisty Steklého.   Navíc Maciuchová v roli   královny Kunhuty působila ja   žena za pultem, a Němec v   roli Přemysla Otakara II. ani   náhodou neměl na to, aby   tohoto velkého krále   zahrál, nemluvě o   Brzobohatým hrajícím   Záviše z Falkenštejna.   Maně si vzpomínám, jak se   tehdejší tisk rozplýval nad   tím, jak věrohodné a   finančně nákladné gotické   interiéry nechal Steklý   vytvořit v barrandovských   ateliérech (skutečně byly   dokonalé) a pak ve filmu   vidíte dva žoviálně se   bavící Vítkovce před   stoprocentní renesancí   Roztockého zámku! Vrchol   všeho bylo, vidět ve 13.   století porcelánové   koflíky s barevnými puntíky   na svatebním stole. Bez   uzardění též Steklý   použil ve filmu hrad   Křivoklát v současné   zromantizované podobě z 19.   století. To vše je v komedii   jistě možné. Proč potom ty   dokonalé gotické interiéry   v ateliéru? Nehledě na to,   že film je spíš zmatením   žánrů než čistou   komedií. No, skoro až škoda   tak dlouhého textu k tomuto   odpadu, ale vzhledem k tomu,   že zde zatím nikdo nic   nenapsal a film se cpe   divákům horem dolem na   různých TV, tak jsem se   neudržel.

Alegorie
Absolutně vynikající   alegorie na totalitní   myšlení. Však se v něm   také komunisti poznali a film   byl za totality v trezoru.
Jeden z nejlepších   filmů Otakara Vávry, a to   především díky skvělému   scénáři Ester Krumpachové.   Pokud jste tento film   neviděli máte velkou mezeru   ve znalosti toho nejlepšího   z české kinematografie.
PARI

Oskarový film
Vidím to jako dneska - píše   se rok 1983 a my vycházíme s   mojí přítelkyní z kina na   Václavském náměstí v   Praze, kde jsme právě   shlédli Nebeské dny.   Vycházíme jako omámeni,   bezeslov se na sebe   podíváme, otočíme se a   jdeme si koupit znovu lístek   na další představení   tohoto filmu, které mělo   začít za půl hodiny. Film   nás naprosto uchvátil   zvláštním způsobem   vyprávění jinak celkem   banálního příběhu o   lásce dvou mužů k jedné   ženě. Onen působivý rámec   vyprávění poskytovala   především vynikající   kamera Nestora Almendrose, za   kterou obdržel Oskara, potom   též doba (příběh se   odehrává před 1. sv.   válkou) a místo děje   nekonečné lány na jedné   farmě v USA a samozřejmě   také citlivá režie Terrence   Malicka (byl to jeho druhý   film). Malick točil film   více než 6 let – ono   natočit v té době obrovský   lán napadený sarančaty, to   vyžadovalo si na ně prostě   počkat, tak jako na různé   projevy počasí, barvy nebe   apod. Přes tyto atributy a   dobré herecké obsazení,   film u diváků propadl a   Malick nedostal natočit   příležitost v Hollywoodu   další film. Koncem   osmdesátých let minulého   století byl film znovu uveden   do distribuce a teprve tehdy   se stal finančně   úspěšným snímkem.   Možná, že divácky   většímu zájmu pomohls i ta   skutečnost, že hlavní   představitel Richard Gere byl   již v době druhého uvedení   filmu velkou hereckou   hvězdou.
Film byl   nedávno vydán na DVD a lze   si jej objednat na webu:   www.dvdpeka.cz Měl jsem tak   možnost jej znovu shlédnout   po 24 letech a musím   konstatovat, že film   neztratil nic na své   působnosti. Pusťte si jej   ale rozhodně na nějaké   velké a kvalitní plazmové   obrazovce s možností   dobrého zvuku. Film totiž   provází také vynikající   hudba.Enniho Morricona.

Jedna z nejdokonalejších   historických fresek na téma   bitvy u Waterloo natočená   režisérem Sergejem   Bondarčukem v koprodukci   tehdejší SSSR a Itálie.   Film vedle hvězdného   obsazení: Napoleon Rod   Steiger, Wellington –   Christopher Plummer, Ludvík   XVIII. – Orson Welles, dále   hráli – Jack Hwkins,   Virginia McKenna, Olaeg Vidov   a další, drží dodnes řadu   nepřekonatelných nej.
Ve filmu byl použit   zatím největší vojenský   kontingent jaký   kinematografie dosud znala. Z   přijímače bylo vzato cca 23   000 nováčků (to proto, aby   nebyly poznamenáni moderním   výcvikem) a tato obrovská   armáda, spolu s komparsisty   hrající staré vojáky   Napoleonovo císařské gardy,   byla cvičena podle starých   dobových cvičebních   řádů.
Bitevní   krajina u Waterloo byla   vymodelována 1:1 na   Ukrajině. Dva měsíce vozily   nákladní auta zeminu, aby   mohla být postavena dvě   návrší, na kterých proti   sobě stála vojska   Angličanů a Francouzů.   Zasela se tráva a čekolo se   až vyroste. Bondarčuk šel   až do neuvěřitelných   historických detailů na   jejichž základě docílil   pocitu, jak se vyjádřili   unisono historikové, že   měli pocit, že se přesunuli   v času a že bitvu sledují   přímo. K tomu přispěly   především záběry bitvy   pořízené z vrtulníku. Je   například známo, že   Wllington připravil   francouzům léčku, kdy skryl   do vzrostlého obilí skotský   pluk. Obilí nechal Bondarčuk   zasít a čekalo se z   natáčením této části   bitvy až obilí dozrálo.   Dále je známo, že místo   očekávané posily   Francouzům přišli dříve   na bojiště Prusové,   spojenci Angličanů. Ti   vyjeli z hustého lesa. Les   byl vysázen ze vzrostlých   jehličnanů za pomoci   těžkých armádních   vrtulníků. Těmi byly také   tyto stromy vytrhány i s   kořeny jinde a vzduchem   přepraveny na bojiště.
Výkon Roda Steigra v   hlavní roli je považován za   nejlepší ztvárnění   postavy Napoleona všech dob a   dosud nebyl překonán.   Režisér Bondarčuk   vyprávěl jak se celý   filmový štáb roztleskal   při natáčení poslední   scény, kdy poražený   Napoleon odjíždí z   bojiště. Steiger tak   sugestivně zahrál   rozpoložení Napoleona, že   štáb zapomněl, že se zvuk   točí přímo.
PARI