Minimalistický debut
Studie nedobrovolného   soužití pětatřicetiletého   pedofila Michaela s   desetiletým klukem. Film je   vskutku prvotřídní díky   svému konceptu - dlouhé   záběry jsou střižené   přesně ve chvíli před   zakázanou diváckou   vědomostí, protože sám   divák je člověk pozorovatel   kromě filmového světa i   toho reálného. Práce na   tomto filmu je opravdu   perfektní, od   minimalistického dějového   scénáře až po vykreslenost   ústředních postav a skvěle   zahranými vybranými herci,   dále chladně   nezúčastněné snímání   samotné kamery, které   naráží na realitu a evokuje   jí dojmem, že se toto   opravdu neděje.

Dokonalosti se blížící
Nový film Bertranda Bonella   nás zavádí do uzavřeného   světa, vybudovaného pro   nenaplněné sny, skryté   touhy nebo jen rozptýlení   mužské pařížské   smetánky. Je to svět, ve   kterém se plní tajná   přání až za okrajem   únosnosti, zákazník platí,   takže rozhoduje. L'apollonide   (Souvenirs de la maison close)   je psychologická studie   života tamnějších dívek s   jejich uměle vytvořeným   profesním obalem, který jim   postupně rozežírá krásné   nitro, přímo souvisejicí se   sociálními proměny   tehdejší doby. Vyjímečnost   filmu spočívá nejenom díky   Bonellově citlivé, vysoce   kvalitně režijní a   scénáristické práci, ale   také zvolené narativní   konstrukci, výtvarnému   řešení či symbolickému   ztvárnění. Také však   kameraman Josée Deshaiese s   delšími, často statickými   záběry, oba a také jiní   spolutvůrci (např. vybraný   stříh či zvuk) do filmu   vnesli vyšší umělecký   rozměr, při jejimž spojení   zapřičiňují naprosté   divácké rozplývání ve   filmovém čase.

3,14
Napínavý debut scénáristy   a režiséra Darrena   Aronofského. Film úchvatně   natočený na vysoce   kontrastní černobílý   materiál pomocí   nejrůznějších   novátorských a syrových   kameramanských technik   evokuje paranoidní svět Poea   a Kafky v neurčitém rámci   science fiction. Aronofsky   ponechává většinu otázek   viset ve vzduchu bez odpovědi   až do závěru filmu a   udržováním diváků v   nevědomém tápání dále   umocňuje chaotickou,   osvěžující a často   impozantní atmosféru   snímku. Jeho schopnost   zachytit zběsilost a zmatek   při úprku po časové ose do   nekonečna, abychom vzápětí   narazili na konec slepé   uličky, dotváří toto   oslnivé a výjimečně   znepokojivé dílo.

Díváte se pozorně?
Vysněné dílo, které mi   připomnělo zdroj svého   materiálního čerpání   právě z mé dřívější   dětské mysli. Snyderovo   filmy jsem vždy považoval   jen za průměrné, povrchní,   jehož audiovizuální metoda   sloužila jen k atrakční   podívané. Sucker Punch je   však jiný, v jádru   alegorický na současný   svět a jeho působení na   živé duševní nitro. Živé   jsem napsal záměrně, však   i zvířata mají v určitých   chvílích sebevražedné   sklony. Motiv zajetí lidské   duše, jehož vzdor přijímá   fiktivní i filmový divák,   ten filmový je však   uvědomělý. Boj v   představě a jeho stále se   opakujicí zvýšená   obtížnost v pozdějších   pasážích se zrcadlí   vysokou motivací chtěného   osvobození.

Útěk před spravedlností
Působivý Malickův debut na   který si sám napsal velice   dobrý scénář o dvojici   protichůdných lidí a jejich   společné cestě před   spravedlností, která je   tíží. Kit po vzoru svého   hrdiny Clydea a Holly, která   jen nečinně přihlíží bez   vlastního uvažování s ním   po boku. Zajímavé   přírodní kontrasty s   psychikou hlavní postavy na   mě udělali dojem, stejně   jako vedení kamery s   použitou situační hudbou.