Skvělé válečné drama
Výrazně nadprůměrný film.   Některé okamžiky -   například sebevraždu paní   Otradovcové, tedy Moravcové   - jsou podány zhuštěně a   vyžadují opakované   zhlédnutí. Přínos však   lze vidět i tam, kde se   scénář odklání od   reálií. Výmluvný příklad   poskytuje epizoda, kdy syn   odbojářů přijede za   Čurdou, aby se jej pokusil   odvézt do kostelního   úkrytu; instinktivně však   couvne a pražské místo mu   nevyzradí. Stodola, jejímiž   okénky je vidět obrovský   rybník, neodpovídá   skutečnosti. Přitom ale   nabývá platnosti symbolu: Na   jedné straně   všudypřítomný strach,   jímž se vyznačoval červen   1942. Na druhé straně torzo   české krajiny s jejím   velebným klidem, který   navzdory všem dějinným   otřesům přetrvá. 10/10

Odlišnost a úcta
Promiňte malou opravu.   Jednalo se o frontu 1.   světové války, a proto   ještě do hry nemohl vstoupit   penicilín (objevený roku   1928). Šlo o zjištění   mladého Fleminga, podle   něhož těžce raněným   vojákům škodí antiseptika.   Budoucí nositel Nobelovy ceny   proto konstatoval, že jejich   tělo by si mělo s hrozící   sepsí buď samo poradit, nebo   jí podlehnout bez vnějšího   zásahu.

Stoprocentně však   souhlasím s konstatováním o   věrohodnosti inscenace.   Ještě je na místě   zdůraznit, že oba aktéři   -zkušený generál a nadaný   lékař - se v závěru   loučí se stejným   názorovým rozdílem, s   nímž se sešli, ale   bohatší o obrovskou   vzájemnou úctu. 10/10

Dokument o boji bez násilí
Film velmi přitlumeně - a o   to přesvědčivěji -   vypovídá o překážkách,   které původním obyvatelům   klade do cesty formálně   demokratická země. Hlavní   postava - šestnáctiletý   student - ani při své   výjimečnosti nepůsobí   nafoukaně, takže mu   většina diváků určitě   přeje, aby po svém odletu do   USA na Yale University   vydržel. Při závěrečném   zpracování filmu mohlo ubýt   záběrů z vnitřku   jedoucího auta a naopak   přibýt záběrů   novozélandské přírody -   tím spíš, že aktuálně se   Maorové snaží zabránit   devastaci pobřeží. 8/10

Nejméně trojstranná výzva
Film zasahuje přímo do   srdce. Těžko si lze   představit, že sebevětší   náboženští fanatici by   vůči němu našli   protiargument. Stejně tak ale   nám – sympatizantům LGBT   lidí plus ateistům či   agnostikům – připomíná,   že není radno všechny   církve házet do jednoho   pytle. V neposlední řadě   rodičům LGBT potomků   ukazuje, že celé náročné   téma lze ve vhodných   chvílích vhodně odlehčit   (viz diskutující členové   organizace PFLAG).

Skvělá práce s detailem   umožňuje při každém   zhlédnutí nacházet něco   nového a vždy silněji   obdivovat promyšlenou   kompozici. Vše použité do   sebe jedinečně zapadá.

Výtvarná biografie s hloubkou
9/10: Film se soustředí na   okolnosti, které postupně   vedly ke spisovatelovu   hlubokému pádu. Záměrně   zkresluje skutečnost u   komunikace Constance a Oscara   v době jeho uvěznění -   jako by se scénárista   další osudové rány   zalekl.

Tvůrci   si dali mimořádně záležet   na evokaci secesní   atnosféry; to se týká nejen   oblečení, šperků a   nádobí, ale i lyrizujících   záběrů (spící krásný   mladík, obklopený   splývajícími látkovými   záhyby).

Opakovaně citovaná   pohádka o sobeckém obrovi se   přímo vztahuje k Oscarovu   rodinnému životu; přesto by   filmu prospělo, kdyby   zazněly také úryvky z   jiných jeho próz.

Za nejsilnější   pokládám v pravém slova   smyslu rekonstrukci   klíčových momentů procesu,   předvedených s celou   tragikou, ale i hrdostí   ponižovaného. Celkově jde o   jeden z nejlepších filmů,   které pojednávají o   spisovatelích.

Díly 2 až 4 v jednom
Velmi dobrá adaptace s   některými vynikajícími   scénami, právem postavenými   na hereckých výkonech   (pohříchu opomíjen   zůstává generálmajor von   Schwarzburg v neodolatelném   podání Miloše Nedbala). Jen   místy filmem prolíná snaha   tvůrců vyjádřit toho na   omezené ploše co nejvíc:   Především scéna při   pochodu, kdy Švejk   nadporučíku Lukášovi   řekne asi tři svá moudra v   těsném sledu, působí   čítankovitě. A proti tomu   zase jeden klad: I když v   románu má postava   hungarofoba sapéra Vodičky   nejspíš své opodstatnění   (zdá se, že Maďaři měli   za monarchie sklon ke   grófské nadřazenosti),   čím dál víc si cením   faktu, že ve scénáři,   který vznikal během   maďarských událostí 1956,   sapér Vodička chybí. 8/10

Síla v ústupu
Filmu lze vytknout řadu   slabin - přílišná   úsečnost (adaptovat   Tolstého epopej ve třech   hodinách je herkulovský   úkol), atraktivní Pierre,   dokonce Andrej uhlazeně   hezký i v době umírání   skutečně nejsou těmi   jedinými. Ale bylo by   krátkozraké nevidět   některé silné stránky.   Přesvědčivě působí   prakticky celý ústup   Francouzů. Američané   ukazují, že Tolstoj neměl   zcela pravdu, když ruskou   armádu přirovnal k   honákovi, který jen občas   ve vzduchu zapráská bičem:   Na říčce Berezině se   odehrál masakr. Silnou   scénou je i specificky   pojatá smrt Platona   Karatajeva. A Američané se v   rámci všech zpracování   mohou chlubit snad nejlepším   Napoleonem. Pražský rodák   Herbert Lom se pro tuto roli   hodil věkem, postavou i   projevem. Ještě aspoň jedno   plus pochopitelně patří   vynikající hudbě.

Zpracování pro náročné
9/10: Skvělá verze.   Scénář místy působí   trochu polopaticky - část   vnitřních monologů by herci   zvládli pouhou mimikou - ale   ve strhujícím celku tento   prohřešek zcela zaniká.

Ani při   monumentálních záběrech se   nevytrácejí detaily (třeba   umírajícího koně u   Borodina nelze   přehlédnout).

Retrospektivní snové   pasáže dokonale plní svou   poetickou funkci a stávají   se vhodným vyvážením   bitevních scén.

Rusové vybrali   optimální herecké typy; ani   Pierra, ani kněžnu Marju   neztvárnili atraktivní   představitelé - o to víc   vynikají okamžiky, kdy se   projeví jejich vnitřní   krása.

Věčně živá filmová   klasika.

Rozpačitý mezinárodní projekt
5/10: Scénář místy   předkládá nové verze -   většinou bohužel ke škodě   celku. To se týká už kresby   postav: Pierrovu první   manželku Tolstoj nestvořil   jako zcela plochou; od   počátečního odporu   čtenář dospěje k soucitu.   V této minisérii zůstává   bezduchou krasavicí a   okolnosti její smrti působí   jako křečovitá výchovná   lekce.

Něco   podobného se místy týká i   děje. V závěru tato   adaptace zcela opomíjí   stíny na konci předlohy   (smrt hraběte Rostova,   osamělost některých postav   - neprovdané Soni a   dospívajícího Andrejova   syna Nikolušky). Tento   televizní film až příliš   okatě předkládá ppojetí   "šťastni a spokojeni   až do smrti").

Ojediněle se   však vkladné   scénáristické nápady   šťastně sešly se skvělou   volbou některých herců; to   se týká především   představitelů Marji   Dmitrijevny a starého   knížete Bolkonského,   jejichž pasáže neopak   patří k tomu   nejlepšímu.

Jako skvělé lze   ohodnotit bitevní scény,   přestože právě ty se u   některých recenzentů staly   terčem kritiky. Scéna   odpuštění mezi knížetem   Andrejem a svůdcem Anatolem   Kuraginem, která se odehraje   v ošetřovatelském stanu,   patří k mimořádně   silným.

Jako   celek ne úplný propadák,   ale přesto zpracování,   které předloze hodně   dluží.