Herečka Kimberly Scott (Čokoláda, One Night) řekla ve Filmu o filmu, že za tu dobu, co strávila natáčení a přípravy v miniponorce (plošině), tak upletla 5 velkých svetrů pro svého otce, a že to prý byly obrovské svetry :-)

Většina scén, ve kterých Bud sestupuje do propasti a "dýchá" kapalinu, se natáčela tak, že ho tahali 5 m pod hladinou vodorovně na lanech (kamera otočená o 90 stupňů), aby to vypadalo, že sestupuje nohama dolů. Tu kulatou přilbici měl s odklápěcím sklem, tudíž ji měl celou zatopenou vodou a nemohl dýchat. Záběry na něj byly točeny, když zadržel dech a když už se potřeboval znovu nadechnout, ukázal signál aby k němu připlaval potápěč s automatikou (odklopil mu přední sklo a dal mu ji do pusy, protože ve vodě ani neviděl). Nejhorší prý bylo, když ho tahali po laně a do nosu se mu řinula voda.

Původně chtěl režisér natáčet podvodní scény na Bahamách nebo na Maltě, ale pak si uvědomil, že tak nebude mít vodní prostředí zcela pod kontrolou. Většina podvodních scén se tedy točila v areálu dosud nedostavěné jaderné elektrárny Cherokee Nuclear Power Plant. Základna Deepcore (bílá železná konstrukce) zůstala po natáčení uvnitř vypuštěné vodní nádrže z důvodu nedostatků financí na její odstranění. Podle některých zdrojů měla být rozřezána v září 2007, ale dodnes ji je možné vidět na google mapách.

Námět na film měl Cameron už ve svých 17ti letech, nápad dostal po přednášce o hlubinných potápěčích. Základní myšlenku nezměnil, ale mnoho detailů vyvíjel. Scénář byl dokončen koncem roku 1987. Natáčet se začalo 15. 8. 1988 a skončilo 8. 12. 1988 s překročením rozpočtu o cca 4 mil USD.

Pro scénu vodního chapadla, které měnilo obličej, bylo třeba naskenovat osm výrazů obličeje Buda a dvanáct obličejů Lindsey. Celkem 75 sekund záběrů na vodní chapadlo zabralo na výrobě počítačové grafiky asi 6 měsíců. Film měl mít premiéru už 4.7.1989, ale z důvodů vzniklých problémů se speciálními efekty byla premiéra posunuta na 9.8.1989