Berberian Sound Studio

[b]Druhý celovečerní snímek Petera Stricklanda se odehrává v 70. letech v italském filmovém studiu, ve kterém se britský zvukař podílí na dokončení krvavého giallo hororu. Snímek zprostředkovává divákovi neobvyklý pohled za oponu „výroby děsu", který poodhaluje podstatu fungování filmové magie.[/b] Snímek Berberian Sound Studio, který natočil Peter Strickland, se svou mistrovskou manipulací se zvukem, jenž slouží k vytváření atmosféry, přibližuje takovým filmům, jakými jsou Rozhovor (The Conversation, 1974) Francise Forda Coppoly nebo Výstřel (Blow Out, 1981) Briana de Palmy. I ve Stricklandově snímku totiž klíčový tematický motiv představuje zvuk a práce s ním. Režisérův zájem o zvuk a o jeho možnosti dokládá i jeho působení v kapele Sonic Catering Band. Hlavním aktérem filmu Berberian Sound Studio je zakřiknutý britský zvukař Gilderoy, který se v 70. letech ocitne v potemnělých útrobách italského filmového studia plného excentrických profesionálů. Ve studiu právě probíhají postprodukční práce na (fiktivním) giallo filmu „The Equestrian Vortex" (Jezdecká smršť), šokujícím hororu s mnoha krvavými scénami. Z něj ale diváci uvidí pouze úvodní titulkovou sekvenci. Zbytku stopáže dominuje zvuková stopa a především proces její výroby. Berberian Sound Studio není ani klasickou poctou kreativně brakové kinematografii, ani neinscenuje vlastní variaci na dané žánrové schéma. Namísto toho totiž převádí „vnitřnosti" filmu analogové éry. Chirurgický řez přitom vede tak, aby obnažil především jeho zvukové zákonitosti. Diváci vidí a slyší množství rozsekané, nebo jinak (zne)užité zeleniny a ovoce, tichý šelest rotující magnetické pásky či exaltovaný křik hereček uzavřených ve zvukotěsné komoře. Téměř každý zvukový efekt přítomný ve filmu v něm má zobrazen také svůj zdroj. Nepoměr mezi hrůzostrašným výsledkem a „neškodně" se tvářícím původcem zvuku přitom působí často až groteskně. Pohled za oponu, díky němuž divák poznává podstatu fungování filmové magie, ale ještě neznamená, že na něj přestane účinkovat sugestivní síla zrakové i sluchové iluze. To, co zpočátku vypadá jen jako odhalení klamu, který je spojen s „výrobou děsu", postupně potvrzuje schopnost média ponořit diváka do mysteria fikce, v níž protagonista musí čelit kafkovsky neproniknutelné mašinerii. Filip Lucinkiewicz Letní filmová škola Uherské Hradiště 2015