Obchod na korze

POZOR SPOILER Ocitáme se ve Slovenském štátě v roce 1942. Arizační zákon je přijat Tisem a jeho vládou. Zde žije i stolař Tóno Brtko, a je to stolař na slovo vzatý. Myslí si, že se ho zákon netýká. Poslouchá svou manželku, která mu vypráví o stavbě na náměstí. Tóno se tam jde podívat, ale jen kvůli řečem své ženy. Stavbě velí jeho švagr Markus, zapálený pro Tisa. Tóno ho nemá rád, protože jej kdysi ošidil v dědickém sporu. A hle, jednoho dne se Markus objeví u nich i s manželkou. Po hádce mu Markus předává lejstro, ve kterém je mu přidělen krámek po židech. Z nich tu zůstala už jen stará paní Rozália Lautmannová. Je skoro hluchá a její vnímání světa je poněkud prapodivné. Tóno tedy přichází do krámu jako arizátor a nový majitel. Teprve kamarád Kuchár mu vysvětlí, že s ním bylo vyšplouchnuto. V krámě skoro nic není. Ale přesto chce, aby Tóno zůstal a držel to nad vodou. Za to mu bude židovská obec vyplácet peníze, až sedm set korun. Tóno zůstává. Ovšem před svou manželkou hovoří zcela jinak. Lautmannová odmítá prodávat, když je šábes, ale i tuto situaci Tóno za pomoci Kuchára vyřeší. A protože Tóno už je „někdo“, promenáduje se po korze jak s manželkou, tak se švagrem. Následně začne staré paní vylepšovat nábytek a zdá se, že soužití bude fungovat až do konce. Jenže do toho přichází železničář Andráši s tím, že se děje něco podezřelého. Prý v noci přivezl celý vlak prázdných dobytčích vagónů. A prý jsou určeny pro židy. Situace se vyhrocuje, Hlinkova garda zatýká Slováky a označuje „bílé židy“. Doplácí na to právě Kuchár. Tónova žena mu nadává, že nehledal v krámě ukryté zlato. Za její chamtivost jí Tóno poprvé v životě řádně nafackuje. Vrací se zpět do krámku a snaží se Lautmannovou ukrýt. Mezitím jsou židé venku ujišťováni, že jdou pouze pracovat. Tóno už je opilý jako zvíře a chce babku dát mezi ostatní. Ta asi teprve nyní pochopila, oč jde a ven z krámu nechce. Židé jsou odváženi a na náměstí již není ani noha. Jen švagr s jiným židobijcem kráčí ke krámku…