Pohledy z Londýna

V roce 1994 scénárista a režisér Steve McLean   natočil snímek 'Postcards from America' (Pohledy   z Ameriky) a to bylo od něj všechno. Až v roce   2018 se k tématu vrátil a natočil 'Postcard   from London'. Ameriku tedy pro měnu zaměnil za   Anglii. A jedná se pro běžného diváka o dosti   těžkopádný snímek, neboť se pohybuje v   oblasti umění a filosofie, ve kterém každé   vyřčené slovo či větné sousloví, každá   scéna a každý zvukový podkres něco znamená.   Jedná se o konverzační příběh mladého   britského homosexuála Jima z předměstí,   který se místo nástupu na vysokou školu vydá   za vzděláním do velkoměsta. Především se tu   neustále probírá polemika co je vlastně   skutečné umění. To, co přivede Jima k   mdlobám, neboť je takové dílo pro něj   přitažlivé, nebo je úsudek o čistotě umění   vržen na tvůrce, který za tím stojí? A je   umění lepší když umělec trpí? V tuto   chvíli se do problematiky zamíchávají   biblické motivy, čímž se může zdát daná   myšlenka zase o něco složitější. Nebo ne? A   co s tím vším má vlastně společného   homosexualita Jima? Ne, tohle rozhodně není   snímek jen tak pro leckoho. U tohoto filmového   díla, který je samozřejmě po technické   stránce také předložen v umělecké   vizualizaci (neónová světla doslova až   oslňují), se musí setsakramentsky dobře   poslouchat co se kdy řekne a o všem pro   správné uchopení dané problematiky pořádně   přemýšlet. Jinak celý koncept doslova a do   písmene diváka unudí a snad i uspí. Snímek   tedy neónově stylizovaný, nádherně umělý, s   myšlenkami o sexu, kráse a umění. Kdo si na   takový film troufne a plně ho pochopí, vyhrál.