Stříbrný vítr

Filmová adaptace slavného románu Fráni   Šrámka. Asi nikdo by v té době tuhle látku   nedokázal zfilmovat lépe než právě Václav   Krška a myslím, že i samotnému Šrámkovi by   se to asi líbilo. I herecky je to dobré (tedy   většinou) a povedla se i výprava. Já si ale na   tenhle žánr vůbec nepotrpím a tak dokážu   ocenit jen něco a něco mi přijde tak   nějak..... Ale věřím, že spoustě lidí se to   i po skoro 70 letech bude líbit - a proč ne.   Filmařina je to určitě dobrá.

Film by v roce 2019 nešel natočit. Je silně   lirycký, o ničem. Jeho děj lze zkrátit pod 15   minut. K dovršení nezajímavosti filmu chybí   již jen dialogy ve verších. Ale chápu, že v   době vzniku mohl mít úspěch ...teď už je   spíš k smíchu.

Velice, dobrý působivý film s Cupákem a   Rybářovou, na který se čas od času podívám.   Jako kluk jsem byl do Jany Rybářové dětsky   zamilován, byla to v 50. letech nejhezčí   kočka, než ovšem přišla Jana Brejchová.   Rybářová při natáčení dvou filmů v   Bulharsku se zamilovala do mnoho let staršího   pěvce, a když poznala, že se nerozvede,   spáchala sebevraždu. Má malý hrobeček nalevo   Olšanského hřbitova...

Některé české filmy nevznikaly za   příznivých podmínek, tohle je jeden z nich.   Přes technické i omezující dobové podmínky,   vzniklo vzácné dílo, které by mělo být   chráněno i jako poklad čské kultury.

Na můj vkus dost naivní a přehnaně patetické.   Ovšem E. Cupák v roli kluka, zmateného   diktátem prudérní doby i svojí pubertou   naprosto perfektní - "V Boha nevěřím a   ženská mě už dostala..." Kdo z nás něco   takového kdysi nezažil?

Zub času hlodá. Forma, ač úžasná, se již   přežila a místy působí naivně. Obsahově   nadčasové - rozpor mezi touhami mládí a   skutečným životem dospělých. Obdivuji   dokonalé nasvětlení scén, dialogy, celkovou   buřičskou atmosféru. Profesorský sbor je   vykreslen obzvlášť odpudivě a přesně   odpovídá dětskému pohledu.

Po všech stránkách mistrovské umělecké   dílo, plné vznětu, poetiky a lyriky, které do   určité míry překonává i samu literární   předlohu. Režisér neměl totiž k dispozici jen   slovo a obrazotvornost, jako básník, ale i obraz   a hudbu. Už jen nasvícení interiérů je   báseň jako od vlámského mistra šerosvitů.   Proč se dnes už takovéto filmy nedělají,   proč nevznikají a proč už nikdy nevzniknou?   Nemáme už ani typ takového extatického   herectví, jaký s nadšením obdivujeme ve   Stříbrném větru. Buď je chyba v dnešních   lidech, anebo je to ta nejvýmluvnější   obžaloba doby, která nepřeje takovýmto   filmovým básním a která nemá pro ně   pochopení, protože se v poezii nemůže zrcadlit   - tedy zase zpátky chyba lidí, kteří tuto dobu   stvořili. V době prvního uvedení Stříbrného   větru do kin přišly na něj tři milióny   diváků. Kolik by to bylo asi dnes?
Výborní   jsou všichni herci. Např. na projevu Jany   Rybářové hned vidíte nejen její až   sebevražedně citlivou duši, již zraní a   zahubí i zdánlivá maličkost, ale i její   nesmírný herecký talent, kromě její tělesné   krásy, kterou podle svědectví pamětníků   obdivovali všichni tehdejší mladí mužové.

Film jsem poprvé viděl když mi bylo 15   let.Hudba Jiřího Srnky nejokuzlující imprese   začátku 20.století,její lyricko-poetický   cit,hraje tak citlivě na strunu duše a přesně   vystihuje stříbrný vítr-naději mladých lidí   kteří se nechavají unášet přírodnímy   barvamy a světli které rozehravají v   pubescentech ztaženýma puritánským   katechismem,který je sám amorální,touhu po   svobodě symbolem je motyl.Dej te nám křídla   mooto celého filmu,který kritizuje svět   dospělích zatížený   materialismem,mamonem,karieristy či vojenským   životem.Ratkin-Eduard Cupák na mě udělal   velký dojem,byl hlasatelem toho co toužil   vyjadřit režiser Krška a celá generace co v   buržoázní době nemohla e vyjádřit tak   kriticky.Krška použil město Písek jako své   rodiště které bylo rodištěm i Jiřího   Srnky.Film je plný defetizmu,anrchie a   buřičské zpurnosti na dobu v které byl točen   až příliš otevřený jak lásce tak sexu,taky   že byl zakazaný soudružkamy z kulturních   vedení.Ratkin na konci filmu jako 17 lety   přichází o panictví s prostitutkou,nenalezne   lásku mezi dívkami,jen ve svých veršech jí   poznavá jako sám sebe.Myslím že tvurci filmu   režiser či představitel Ratkina,chtěli jít   dál,vyjadřit lásku kterou se pojmenovat   netroufá když odpovím Wildeovskou odpovědí.