Memento

Pokud mezi současnou hollywoodskou špičkou existuje autor, který se nebojí míchat narativní vzorce a vytvářet nové bizarní modely vyprávění, je jím Christopher Nolan. Právě Memento stojí na počátku jeho nekončících her, které dále rozváděl i ve sci-fi Počátek (Inception, 2010) či Interstellar (2014). Příběh Leonarda se Nolan rozhodl vyprávět netradiční formou od konce po začátek, pomocí série jednotlivých sekvencí, které na sebe nepřímo navazují. Obrácenou strukturou vytváří nečekané pointy a zvraty, které by v lineární naraci nebyly možné. Divák je neustále podrobován zkouškám, jak má film vlastně číst a co se v něm děje. Mentální procesy při sledování takového snímku tak mnozí teoretici začali srovnávat s principy her, čímž vznikl nový filmový subžánr – puzzle movies. Nolanův puzzle film je postavený na zmatení. Každý dílek obsahuje záměrně neúplnou informaci. Divák si musí domýšlet, co scéně předcházelo, vytvářet si vlastní imaginární větve celého příběhu. Díky této záplavě dílčích úvah se dostává do zápalu (v herní terminologii flow) velmi blízkého hraní počítačových her. Memento připomíná herní zážitek i díky Leonardově obsesi v poznámkách a mapách, které si kreslí nad svou postel, ty nejdůležitější si pak tetuje přímo na tělo. Podobně jako v herním žánru adventur hlavní hrdina také interaguje s různými předměty (zrcadlo, klíč, láhev apod.), aby se v příběhu posunul o kousek dál. Stejně jako hráč ve hře, i Leonard však předměty často používá špatně. Zkouší přijít na možné varianty, jak objekty souvisejí s jeho pátráním, ale nezřídka končí ve slepé uličce. Ač Christopher Nolan evidentně miluje netradiční vyprávění, prvotní idea na puzzle film vzešla od jeho bratra, spisovatele a scenáristy Jonathana. Oba jsou tak dodnes považováni za tvůrce, kteří díky Mementu americký film na počátku milénia pomyslně posunuli na další level. Ondřej Moravec Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017