Zvrácený

Závěrečné titulky rolují (shora) na samém začátku filmu. Scénář, kamera, střih, režie – Gaspar Noé, říká poslední titulek před nástupem příběhu. „Čas všechno zničí,“ zní nezúčastněná první replika. A pak sledujeme spirálovitý sestup do podzemí děsivě nasnímaného homosexuálního klubu Rectum, žijícího orgiemi – i sestup do afektu. V Rectu se odehraje dlouhý agresivní výstup gradující do brutální vraždy. Příčiny toho, proč Marcus (Vincent Cassel) a jeho kamarád Pierre (Albert Dupontel) vyrazili za pomstou, nám režie odhaluje zpětným chodem vyprávění. Film obsahuje celkem třináct scén a dává divákům co nejintenzivněji pocítit nevratnost hraničních událostí a rozhodnutí. Klíčovým momentem Zvráceného je desetiminutová scéna surového análního znásilnění Alex (Monica Bellucciová) v podchodu pod ulicí, natočená v jediném záběru. Při světové premiéře v soutěži na festivalu v Cannes v roce 2002 snímek způsobil masivní skandál. Diváci bučeli, údajně více než 250 z nich ze sálu odešlo, těm, v nichž dění na plátně vyvolalo nevolnost, musela být poskytována první pomoc. Vzápětí se dostavil také obdiv kritiků k brilantní formě filmu nebo obvinění jeho autora z homofobie. Na působivosti díla se podílí také hudba Thomase Bangaltera (poloviny elektronického dua Daft Punk) s kontrapunktem Mahlerovy Deváté a Beethovenovy sedmé („Patetické“) symfonie. Zvrácený završuje styl a témata, která syn argentinského malíře Luise Felipa Noého otevřel iritujícím způsobem už v titulech Carne (1991) a Sám proti všem (Seul contre tous, 1998). Charakterizuje je agresivní kombinace červené a černé barvy, poletující kamera a snaha konfrontovat diváka s násilností a nechutnými, animálními pohnutkami postav. A také s lhostejností okolní společnosti, která umožňuje dát lidskému animalismu průchod. Zvrácený tak tvoří první vrchol Noého filmografie, jehož mistrovským opusem zatím zůstává filmový trip Vejdi do prázdna (Enter the Void, 2009). Pavel Sladký Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017