Kůže, kterou nosím

Pedro Almodóvar natočil svůj nový snímek Kůže, kterou nosím na motivy temné novely Tarantule (1984) francouzského spisovatele Thierryho Jonqueta (1954-2009). Hlavním aktérem bizarního příběhu je renomovaný plastický chirurg Robert Ledgard, jenž vyvinul speciální umělou tkáň, odolnější než lidská kůže. Testoval ji na krásné mladé ženě, kterou drží ve své vile jako vězeňkyni a kterou si pro sebe doslova „ušil na míru“ přesně podle vzhledu tragicky zesnulé manželky. Obětí jeho šílených experimentů se navíc nestala dívka, ale původně subtilní mladík. Pomstou posedlý chirurg totiž přeoperoval na ženu mladého muže Vicenta, kterého vinil ze smrti své psychicky labilní dcery. – Extrémně vyhrocený „frankensteinovský“ příběh, který se může zdát vhodnější spíše pro „torture porno“ než pro artový film, Almodóvar rafinovaně komponuje ve dvou časových rovinách. Odkazuje přitom na francouzsko-italské hororové drama Georgese Franjua Les yeux sans visage (1960, Oči bez tváře), v němž vystupuje chirurg, unášející mladé ženy, aby mohl provést transplantaci obličeje vlastní dceři, znetvořené po autonehodě. – Almodóvar se opětovně zamýšlí nad svými obvyklými tématy, včetně provokativních úvah o tělesných touhách nebo o pohlavní identitě (zjednodušeně řečeno o „ženách v mužích“). Ve výsledku je ovšem film chladně vykalkulovaný podobně jako odplata ústřední postavy. Navíc abnormalit a výstředností je tentokrát až přespříliš. (Jednu dějovou linku tvoří „vertigovské“ znovuvzkříšení milované bytosti, druhou „transsexuální“ pomsta, kterou oběť obrátí proti svému stvořiteli.) – Melodramatický thriller nesklouzává za hranice nevkusu nebo nechtěné sebeparodie díky stylově precizní režii, vytříbené obrazové složce a soustředěným výkonům Antonia Banderase a Eleny Anayaové. Herečka si rolí Very rozšířila rejstřík svých eroticky exponovaných rolí. –tse-, Filmový přehled 2011/10