A proč ne!

V roce 1867, po bouřlivých událostech vnitrostátního i mezinárodního rázu, padl v Japonsku šógunát a po několika staletích se vrátila moc do rukou císaře. Skončilo dlouhé období konzervativního absolutismu, nazývané Edo, podle sídelního města šógunátu (dnešní Tokio) a začala éra Meiji (Meidži), která se stala synonymem radikálních společenských změn. Imamurův snímek se odehrává na samém sklonku doby Edo a ukazuje atmosféru ve společnosti, která bezprostředně předcházela mohutnému celospolečenskému převratu, který celou éru Meiji odstartoval. „Eejanaika“ (česky „A proč ne!“) byl extatický slogan, který za spontánního tance skandovaly davy lidí, vědomé si právě nastávajícího konce starého světa. Imamura svým opulentně barvitým a přízemně živelným filmem vyobrazuje tuto epochu z pohledu obyčejného chlapíka, jenž chce vykoupit svou ženu od principála oplzlého kabaretu a vzít ji s sebou do Ameriky. Výpravný snímek představuje vyvrcholení režisérova přístupu k historii nikoli ve smyslu velkých dějin spojených se jmény z privilegovaných vrstev, nýbrž pohledem životů obyčejných lidí na nejnižších příčkách společenského žebříčku. Během sedmdesátých let Imamura tento přístup uplatňoval v dokumentární tvorbě, např. ve snímku výmluvně nazvaném Nippon sengoshi: Madamu onboro no seikatsu (Dějiny poválečného Japonska: Život barové společnice, 1970).

Eigasai