Antonyho šance

Velmi příjemné   překvapení. Nevšední   příběh podpořený nadmíru   zdařilými výkony méně   známých herců, i když   Veronika Jeníková tu   působí trochu jako stará   mladá. Zbytečné a laciné   pak bylo angažování   Jiřího Bartošky v roli   Jiřího Bartošky v době   jeho kulminující popularity.   K tomuhle filmu se asi nikdo   nebude vracet víckrát, už   jenom proto, že z něj   příliš vyčuhuje zoufalá   šeď osmdesátých let,   která tady nicméně velmi   příhodně dotváří rámec   celého příběhu. A Vítu   Olmerovi tleskám za   překvapivě otevřené   komentování hned několika v   té době tabuizovaných   témat (například lesbická   role Jany Švandové). A ať   mi nikdo neříká, že se u   Olmera neučil Jan Svěrák   metaforicky ztvárnit soulož   (zde s pohledem na lustr   osvětlený projíždějícím   vlakem).

Úchvatná Veronika   Jeníková, i dneska je   pěkná. Film z doby   normalizace vykresluje situaci   muže, který se stará o své   dítě, když mu zemřela   manželka. Vít Olmer určitě   i v dnešní době by natočil   lepší filmy, nejsou   penízky. A když už něco,   hrozný námět a scénář,   výsledek slabota.

Vcelku obyčejný film, nic   zvláštního nepřináší a   v podstatě nemá čím   upoutat. Potěšila   přítomnost brněnského   siláka Franty Kocourka.   201311047324/7527++++++Souhlas   s mým předchozím tři roky   starým komentem. 20161022

Nejde o špatný film, byť   poplatný své době. Otázka   partnerských vztahů, které   procházejí zkouškou, když   jeden z partnerů (příp.   oba) mají potomka z   předchozího vztahu, je   stále aktuální bez ohledu   na politickou situaci. Luboš   Veselý ve výjimečně velké   roli. Škoda, že později se   objevuje spíše v rolích   okrajových. Veronika   Jeníková i přes své   mládí překvapuje zralým   herectvím. Nádražní šeď   dává příběhu umocnění   reality. Hudba se zdá být   unylá, ale zřejmě k   příběhu patří. Bony a   klid jsou zcela jistě daleko   lepším filmem, ale ani tento   film nedopadl špatně.

Viděl jsem ho hodně dávno a   rád si ho po letech   připomněl.Je to takové   nadechnutí před Bony a   Klid.I zde Vít Olmer ukazuje   otevřeněji možná na tu   dobu i odvážněji život   mladýho kluka co je životem   zkoušenej,ale chce rodinu a   žít v pohodě.Film zas tak   nezestárnul,ale dnes už   není tolik aktuální ani tak   dynamický...

Sociální drama, které   nestárne a troufám si   tvrdit, že je stále   aktuální. Jde tu o   uplatnění se v životě a   hlavně o porozumění, což   je i dnes velice těžké.   Šeď 80. let ze snímku sice   sálá, ale jinak se jedná o   velmi zdařilé dílo, které   je televizemi svorně   přehlíženo. Pokud je   odvysílán, je to doslova   svátek. A přitom má hodně   říct. Veronika Jeníková se   tu ukázala v jiné herecké   rovině, než jak bylo u ní   zvykem a obstála na   jedničku. Pochopila charakter   své postavy, její složitost   v životě a brouzdání mezi   životními překážkami.   Nepříliš známý Luboš   Veselý ztvárnil mladého   otce poznamenaného tragickou   událostí a bojujícího se   svým osudem a o blaho své   malé dcerky. Ano, doba a   myšlení lidí se za ty roky   změnila, ale příběh je   stále tak silný, že má co   říct i dnes. Dokáže   vyvolat debatu, co bylo   správné a co ne. Takové   snímky ze života se dnes už   bohužel netočí.

Příběh Antonyho, který   měl zvláštní představy o   výchově své malé dcerky,   která mu zbyla po smrti jeho   ženy a o tom, že se svou   druhou ženou nakonec i přes   řadu komplikací svou   společnou šanci   nepromarnili. Lepší než   řada současných filmů, i   když je třicet let starý.   Jedna z dobrých rolí   V.Jeníkové (sestřička   Vendulka z Ordinace).

Zajímavá sonda do života   mladých lidí v   normalizační době   tehdejšího Československa.   Vydařená záležitost v   době, kdy Vít Olmer uměl   točit kvalitu. Hudba Jiřího   Stivína zvedá kvalitu o   další bodík.

Psychologický film s   Veronikou Jeníkovou v hlavní   roli. Nic světoborného, ale   za shlédnutí to stojí.   Alespoň kvůli nostalgii na   80. léta

Jde sice o obyčejný   příběh,ale přesto ne   nezajímavý..ostatně   většina dní,které žijem   je všedních,i proto má pro   mně tento film svoje kouzlo a   ráda se k němu budu   vracet..

K tomuto filmu mám trochu   nostalgický vztah, protože   se natáčel kousek od mého   domu. Textilka už sice   nestojí a její místo zabral   Lídl, ale i tak si na to   vždy vzpomenu.
Film je   takový "obyčejný"   z neobyčejného života a   dává divákovi hodně témat   k zamyšlení.