Babí léto

Až na samou dřeň jdoucí herectví ústřední   trojice Brodský-Zázvorková-Zindulka v   Hubačově hořkosladkém příběhu o stáří,   životě a smrti. Hodně smutný, ale citlivě   podaný film s dojemnou pointou, okořeněný   notnou dávkou černého humoru. Asi ten   nejlepší o sklonku lidského života.

Hodně hořká komedie (až se tohle slovo ani   nechce použít). Je to dobře natočeno a   perfektně sehráno od tria Brodský, Zindulka a   Zázvorková. Režisér Michálek nenatočil mnoho   lepších věcí.

Zpočátku taková skoro komedie, ale pak se to   zlomí a na deprese to je úplně super. Tedy jen   když si ji chcete ještě více prohloubit. Je to   škoda, protože pak už to vůbec není sranda,   ale spíše k pláči. Navíc mi jistě prospívá   každá zmínka o tom, že za chvilku budu „hore   diferákom“. Ach jo, ten život je ale svině.   Co dál napsat? Že nedávám více právě kvůli   té druhé půli filmu, ale to neznamená, že je   špatná. Právě naopak. Je tak hnusně   sugestivní, až to bolí. Au, au.

„Vážená paní soudkyně. Život s odpůrcem   je hrozný. Nechodí na pohřby, nepíše   kondolence a ze smrti si dělá legraci! A ze   smutečních oznámení dělá vlaštovky!“ Pan   herec, plachý tragéd i melancholický komik   Vlastimil Brodský, svou životní rolí dal   naději a ukázal způsob, jak se vzepřít   depresi ze stáří a nemohoucnosti. V Babím   létu se vydal koupit zámek, pak se s noblesou   sobě vlastní uklonil a zamával do publika. O   rok později si smířlivě řekl: „Bylo to   krásné a bylo toho dost“, odešel ze scény a   tiše za sebou zavřel dveře. Bylo vytištěno   jeho vlastní parte a já jen doufám, že někdo   jiný, nějaký jeho kamarád, známá z divadla   či jeho dávná láska vzali to parte, udělali z   něj vlaštovku a pustili ji po větru. Při tom   zašeptali: Leť, Bróďo, leť, ještě naposledy   a z té výšky si vyhlídni nějaký krásný   zámek...

Výborný český film s vynikajícím Vlastimilem   Brodským a Stelou Zázvorkovou.Tento film jsem   viděl již několikrát,a vždy mě dokáže   příjemě a upřímě rozesmát,ale i vyvolat   soucit a dojetí.

Novodobé české filmografii popravdě moc   neholduji. Nevidím v ní nějaký zvláštní   přínos. Většinou se natáčí takové filmy,   aby se zalíbily, co nejširšímu spektru   publika. Stává se z toho jakýsi náš národní   zvyk. Proto mě taky mile překvapilo, že Babí   léto si na nic nehraje a nesnaží se vetřít do   divácké přízně. Humor je zde nenápadný až   téměř smělý, ale to propletení s   morbidností konce života je podáno tak   elegantně a s nadhledem, že to působí skoro   až přívětivě. Téma stáří a smíření se   s vyhlídkou smrti bylo zfilmováno už   několikrát, ale dosud ještě ne tak   procítěně a pravdivě, jak je tomu v případě   Babího léta. Sice do věku hlavních postav mám   hodně daleko, ale díky silné empatii si   dokážu představit, přiblížit i pochopit   různé situace. Zároveň mi ale nezbývá než   souhlasně přikývnout na slova pana Zindulky:   ,,Člověk by měl umřít mladej." Zní to   velice trpce, leč je tomu tak. Stáří je   období, které v sobě nese hořkost zmizelých   dnů a nenaplněných šancí. Jediný lék,   který na to existuje, je právě černý humor. S   ním a lehkým nádechem smutku snímek získal   vše potřebné k tomu, aby se stal českým (i   když svým způsobem poněkud nedoceněným)   filmovým klenotem.

P.S.: Malá zajímavost na   okraj. Před měsícem, když jsem jel vlakem do   Prahy na koncert, čirou náhodou jsem si přisedl   do kupé, kde byl jeden z hereckých kolegů pana   Brodského. Samozřejmě jsem neodolal a dal se s   ním do řeči. A po chvíli jsme se dostali   právě k panu Brodskému. Dotyčný pan herec mi   nepřímo (a možná i nevědomky) prozradil   pravý důvod úmrtí tohoto herce. Podle něho   pan Brodský údajně spáchal sebevraždu proto,   že se nedokázal smířit s tím, že ho   tvůrčí síly nadobro opustily. Nevím, zda je   tomu doopravdy tak, ale je známo, že mnoho   umělců právě z tohoto důvodu si sáhlo na   život. Berte to ale prosím, jen jako námět k   úvaze, nikoliv k spekulacím!

Rozhodně nemůžu upřít herecké výkony,   dokonce i občasnou komiku, ale z filmu padá   spíš deprese, nebo aspoň na diváka mého   věku. Divák ve věku postav to možná bere   jinak, jenže do toho (a bohužel i obliby tohoto   snímku) mám ještě daleko...

Už název napovídá, že Babí léto nebude   žádná švanda. V přírodě toto období   slouží k rozloučení s létem, v lidské   realitě se životem. Depresivní vtípky občas   nefungují tak, jak by měly, stejně tak herecká   spolupráce "vedlejšáků". Ale pohled   na pana Brodského a paní Zázvorkovou stojí za   to vydržet až do konce.

Od filmu jsem čekal daleko více. Mám rád   velice pana Brodského, ale připadalo mi, jako   bych už všechno někde ve filmu nebo v televizi   viděl. Zvláště různé televizní projekty mi   to připomínalo. A celkově film na mě působil   spíš takovým smutným dojmem. Nemístné   žertování o konci života, a to mám rád   černý humor.

Jsem v rozpacích. Film Babí léto ve mně nechal   dost rozporuplné pocity. Na jedné straně je   obrazem stáří, výpovědí o plnění si   lidských tužeb, nesplěných přání z mládí,   nechybí zde nostalgie i velmi smutná realita v   podobě nátlaku syna a jeho rodiny, aby staří   rodiče uvolnili byt a sami šli do domu s   pečovatelskou službou. Na straně druhé si   troufám tvrdit, že celé zpracování byť s   dobrou myšlenkou je dost nezáživné. Hodně   špatně je snímaný zvuk (resp. postsynchron).   Dialogy jsou často takové bezbarvé, jakoby jim   cosi chybělo. Celý příběh pak působí dost   nezáživně. Po zvážení všech pro a proti   dávám průměrné hodnocení, podložené   zejména mým obdivem k panu Brodskému, paní   Zázvorkové a také k paní Kabátové, jejíž   role je sice malá, ale je doslova perlou celého   snímku.