Bakaláři [TV cyklus]

povídka "Viktorka"
Další povídka z cyklu   "Bakaláři" je   opět jen průměrem. Navíc   postrádá jakoukoliv pointu,   konstatování babičky na   konci příběhu o vazbách   vaření na manželství je   jako z doby Magdaleny   Dobromily Rettigové. Láska   sice prochází žaludkem, ale   v tomto případě se   přísloví mýlí, protože   pro pana Kováře se stane   láskou "Viktorka" a   její nedostatky. Zažil jsem   tu dobu, i tu dřívější, a   pamatuji na poruchovost   přístrojů, taky jsme si   lampy vyměňovali sami (PCL   č...). Při troše štěstí   se opravář dostavil za   čtrnáct dní, tři neděle.   Ale zase jsme nebyli na   sledování tolik závislí.   Dnes visí televize na zdi   pět let bez poruchy, bez   korekce jasu nebo kontrastu   (je přece naladěná už z   továrny) a já reguluji již   léta jen zvuk a přepínám a   řeším (sám doma). Na   závěr: z povídky si budu   asi jenom pamatovat Svatopluka   Beneše s kladívkem a   kleštěmi nad televizí před   jednou z jeho oblíbených   správek.

No, mně to tedy nijak   zábavné nepřipadalo a tak   dávám dvacet jen hereckému   ansámblu, který tuhle   kočičinu vyhnal o level   výše.

Povídka ´Anténa´

Příběh   vyznívá jako trochu delší   anekdota, kde svým výrazným   herectvím vyčnívá hlavně   Josef Vinklář. Působivý   bakalářský příběh   patří mezi ty   povedenější.

Povídka ´Viktorka´

Dobu, kdy každý   neměl doma televizi si dnes   už málokdo umí představit.   A zvláště situaci, kdy si   ji někdo koupí a má z toho   takovou radost, že jí dá   jméno a nedá na ní   dopustit. A to nám   připomíná tato   bakalářská povídka.   Televize pořád nefunguje jak   by měla, opravář drahý a   tak její majitel pan Kovář   nelení a stále se snaží   najít kde je zádrhel.   Úsměvná je i situace v   zaměstnání paní   Kovářové, kde děvčata   probírají seriál a ona k   tomu nemá co říct. I takto   to za socialismu chodilo. Dnes   nemyslitelné.

"Opravář" samouk opravuje tv
Povídka Viktorka,
hlavní hrdina řeší   prekérní situaci se   zakoupenou tv, nakonec ji   vyřeší po svém - trochu   legračně, prostě humorný   příběh ze života, pamatuji   taky tu dobu, kdy tv byla   černobílá a v zadní   části bylo kolečko, kterým   se "rovnal"   poskakující obraz, aby   neposkakoval. TV kanál byl   tehdy jediný Československá   Televize, a ta nevysílala na   x kanálech, ale jen na dvou a   ne stále nepřetržitě 24   hod, ale jen určitou část   dne, na úvod zazněla znělka   ČT, která byla dá se říc   epická, parádní znělka,   pak bylo vysílání, občas   mezi pořady byla   "přestávka"   koťáka v košíku" dnes   v době komerce   nepředstavitelná věc, dnes   tam dávají reklamy na   zbytečnosti, na závěr   vysílání ČT zazněla   československá hymna.   Opravář tv k nám občas   chodil, nebyl problém ho   sehnat(na rozdíl ode dnška,   kdy přítelkyně čekala na   řemeslníka truhláře půl   roku). Tehdá se víc žilo   venku, mi jako děti sme   lítali venku a hráli si.   Teď vysílá x televizních   stanic a šíří mezi lidi   chaos a smog. Každá doba má   své, pro i proti. No co už,   je to jen něco přes 100 let   kdy byl vynalezen film, kdo   ví co bude za 100 let od   dnešní doby za tv přistroje   a jako tv stanice budou   vysílat.