Bakaláři [TV cyklus]

Povídka SYN

Tak tohle je neuvěřitelná   hovadina, která by se nikdy takhle nemohla   odehrát. Hluchá matka po zápalu mozkových blan   je sama doma se třemi malými dětmi, manžela to   vůbec nezajímá, jak jí je a co prožívá.   Naprosto nemožné chování jak matky, otce i   dětí. Tohle Jarda Dietl psal asi úplně namol.   Čisté dno všech bakalářských příběhů.

k povídce "Syn"
Tak nevím, zatím asi nejslabší   "bakalář", který Jaroslav Dietl jako   scénárista vyprodukoval. Otázkou je, zda   dostával náměty z diváckých dopisů befelem   od dramaturgyně Libuše Pospíšilové nebo si   mohl sám vybírat. Povídce vévodí nesmysl, že   by hlavní hrdince při propuštění žádný z   odborných lékařů nedoporučil, kterým směrem   se má ubírat. Když to zvládla učitelka   obecné školy? Tak určitě naše zdravotnictví   v době normalizace na tom nebylo tak špatně.   Pak povídka vypadá jako z počátku dvacátého   století ...

povídka ´Syn´

Tady Jaroslav Dietl ve své   tvorbě pořádně ulít. Moralita k dětem je   sice cílená, ale nechat doma samotnou hluchou   matku krátce po propuštění z nemocnice a   ještě k tomu se třemi malými kluky snad nemohl   myslet vážně. Jakoby se nevědělo s jakými   potížemi se takový hluchý člověk setkává.   A otec v příběhu se tváří jako by to bylo   zcela normální. Tady šla ona moralita poněkud   vniveč.

Povídka ´Potvrzení´

Aby si   děti v dětském domově nepřáli být alespoň   na vánoční svátky doma nebo u příbuzných.   Jenomže ne vždy to jde hladce a jako obvykle je   největší kámen úrazu na neochotě   úředníků něco takového zajistit. Absolutně   reálný příběh, který je jistě poplatný i   dnešní době. Oné reálnosti však kazí   ´happy end´, který budí velké pochybnosti.   Že by se rázná a odmítavá úřednice náhle   nechala obměkčit a vyřídila potřebné   povolení?