Balada o naději [TV inscenace]

Film o hrdinství odboje proti nacismu.

Děj filmu nás zavádí do r. 1942, kdy u nás panoval teror nacistického Německa. Odbojář zvaný Kája uteče z gestapáckého vězení. Z obavy před zrádci se rozhodne založit úplně novou odbojovou skupinu. Na stopu se mu však dostane konfident gestapa, který jej vyláká na nádraží, kde je Kája při zatýkání smrtelně zraněn. Ani na smrtelné posteli však neprozradí své soudruhy a hrdě odmítá milost z rukou nenáviděného nepřítele.

Námětem pro tento film byl příběh skutečné postavy, odbojáře Ševčíka, který se jako jeden z mála postavil okupantům se zbraní v ruce. Gestapo ho zavřelo a mučilo, ale on utekl a pokračoval v boji - byl to hrdina odboje.

Ostravské studio připomnělo 40. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou zajímavým autorským pokusem Michala Najbrta uvedeným pod názvem BALADA O NADĚJI. Najbrtovi se tu podařilo spojit regionální tematiku – příběh významného představitele ostravského komunistického protifašistického odboje Ladislava Ševčíka – s obecnější morální rovinou v úvaze o ceně lidské důvěry, statečnosti a nesobeckosti. Ti, kdo v těžké době okupace složili zkoušku odvahy, ti, kdo vstoupili do historie i ti obyčejní a bezejmenní, sice svůj zápas se smrtí prohráli, ale svými činy vyjádřili víru a naději ve svět budoucnosti. Toto téma, velké a nosné, zároveň však mnohokrát zpracované, Najbrt rozvíjí a rozšiřuje o další kontrastní polohu příběhem českého konfidenta. Příběhem o to účinnějším, že zde nejde o obvyklé dějové klišé, ale o přesné postižení typu tzv. malého českého člověka, jenž dostane velkou příležitost. Tento velkohubý pivní vlastenec, který ve skutečnosti trpí komplexem neuznanosti, se stane snadnou kořistí tzv. psychologických metod gestapa a s chutí zahraje v celé tragédii roli hlavní postavy. Najbrtovi se podařilo vystihnout postupný přerod tohoto maloměšťáčka v megalomana, jenž se cítí povznesen nad celý svět. Autorsky nabídnuté příležitosti využil Vítězslav Jandák, který vytvořil tuto postavu zpočátku jako celkem sympatického, bezprostředního a veselého chlapíčka, aby pozvolna odkrýval jeho prázdnotu, mělkost a lidskou malost, která se bohužel nezastaví před ničím. Proto je také ve scénách s konfidentem inscenace režiséra Františka Mudry nejpoutavější.

Režisér usiloval o vytvoření autentické dusné atmosféry okupace (zdařilé scény v hospodě, na ulicích), přesně se pohyboval v mezích běžného všedního života, kde zdánlivě nic neupozorňuje na specifiku existence ilegálních pracovníků. Jejich odbojová činnost je tu výstižně zachycena jako složitý proces, v němž pochopitelně nechybějí ani omyly zaviněné nezkušeností nebo nesprávným odhadem situace. Až na několik akčních scén zde jde spíše o drama komorní, odehrávající se uvnitř lidí, konfrontující jejich postoje, charaktery a názory. Proti složité, vyvíjející se postavě konfidenta se zdálo, že role Ladislava Ševčíka byla poněkud ochuzena už autorsky, ale přesto otevírala značný prostor pro vytvoření nekonvenčního portrétu ilegálního pracovníka. Petr Vaněk však bohužel předvedl postavu obecnou, monolitní a lineární, v každé situaci stejnou a v závěru až sentimentálně patetickou. Herecké klišé postačilo také Tomáši Jirmanovi pro postavu mladého gestapáka, která zpočátku slibovala mnohem více než mnohokrát viděné schéma. Na autorův vrub padá zarámování příběhu hlasy dvou vypravěčů, pamětníka příslušníka mladé generace, kteří děj komentují, spojují a objasňují, což však působí zbytečně didakticky a žádnou novou kvalitu do inscenace nepřináší.


PATEROVÁ, Jana. V roli autora Michal Najbrt. Kulturní měsíčník – kulturně politický časopis Severomoravského kraje. 1985, roč. 3, č. 12, s. 49. [upraveno, zkráceno]