Bezdětná

Pozapomenuté melodrama s afektovanými hereckými   výkony, kdy se drama vyjadřovalo dlouhými   záběry kamery do tváří herců, v jejichž   obličeji se zračila emoce. Nejlepší herecký   výkon podalo bílé koťátko, které cestovalo s   dívenkou a pak to zalomilo na stole v obýváku.   To bylo alespoň přirozené.

Děj je sice naprosto pitomý a banální, ale   zato je to tak fantasticky natočeno, až zrak   přechází. Zvláště se mi líbí detailní   studie tváří, v nichž se dramaticky   rozehrávají poryvy rozervaných duší   romantických hrdin. Zlatá filmová třicátá   léta! Takové krásné záběry už později,   např. v následujícím desetiletí, nejsou   vídány a dnes už teprve ne.

Není důvod ke studu
Snímek Bezdětná lze zřejmě právem řadit do   kategorie "cajdáček", přesto si   nemyslím, že je špatný, ač je pravdou, že k   jeho sledování jsem "dozrála" až po   čase. Má sice prostinký děj a typický sladký   "hepík", přesto bych jej rozhodně   nezatracovala. Herectví Nataši Gollové je zde   poněkud nezvyklé - není to ten rozesmátý   "diblík", ale vážná mladá dáma,   poznamenaná zradou své první lásky a navzdory   bolestným okolnostem narození dcerky ji velmi   miluje celým svým srdcem. Odmítá se zprvu   podvolit přání rodičů a provdat se za   laskavého ředitele Hrona, neboť nechce jejich   manželství poznamenat lží. Současně však   odmítne i variantu, aby její rodiče žili v   bídě, proto nabídku na záchranu rodinné firmy   sňatkem s ušlechtilým Hronem   přijímá...

Láska dcery k rodičům, láska   matky k dítěti - to jsou dvě hlavní hodnoty   tohoto snímku, který navzdory červené   knihovně přináší i určité morální   poselství. Spoustě současníků chybí smysl   pro zodpovědnost, úcta k rodině, umění   sebepřiznání si vlastního selhání...Nataša   Gollová se rozhodně neměla důvod za tento   snímek stydět - dokázala, že navzdory svému   mládí a dívčímu vzhledu i poměrně malým   hereckým zkušenostem uměla zahrát vážnou   roli, tolik diametrálně odlišné od   pozdějších rozpustilých Ev tropících   hlouposti či vymýšlejících si Pold   Krušinových.

Dojemný je samotný závěr   filmu, kdy Ivan Hron v podání šarmantního O.   Korbeláře přijímá dítě své manželky za   své. Roztomilou holčičku hrála velmi   přirozeně Alenka Pospíšilová, o níž se   žádných bližších zpráv o jejím osudu   poté, co ukončila svou dětskou a dívčí   kariéru koncem 40. let, nepodařilo zjistit. Jako   velkého milovníka koček mě bere za srdce   scéna dívenky tisknoucí se k bílému   koťátku, jehož si odváží z venkovské   hájovny za maminkou do Prahy. Milý a dojemný   film, neprávem zatracovaný a opomíjený   televizními obrazovkami, naštěstí k jeho   připomenutí pomohla zlatá studnice dat a tou je   jistý internetový server, díky němuž mám   možnost si zapomínané černobílé poklady   připomínat.

první hlavní role Nataši Golové,ale v tomto   filmu moc nehraje jenom kouká do kamery a skoro   nemluví.Vypadá tady njako nějaká éterická   bytost,která se může každou chvíli   rozpadnout.Ostatní herci taky nějak extra   nehrají.Drobná role Karly Oličové.Film jen pro   opravdové fandy Nataši Golové.

Stud!
Snímek jsem bohužel neviděl, jen je zajímavé,   že se za něj Nataša Gollová na podzim života   doopravdy styděla!

Bezdětná
Eva Hallerová(Nataša Gollová) se provdá za   továrníka Hrona(Otomar Korbelář). Nemohou mít   spolu tolik očekávané děti, ale Eva má jedno   velké tajemství......