Bhaag Milkha Bhaag

Po indicku sladkobolné a nekonečně natahovací,   i když místy líbivé, především díky hravé   kameře i sportovní atraktivitě, což jsou   plusy, kterým se často daří obměkčit moje   mínění, než dospěje k verdiktu. Avšak ani   hrdinův sikhský šik drdůlek, barvami   hýřící obrázky a zpomalená krása Sonam   Kapoor tentokrát nestačí na zmírnění   rozpaků z absolutně nezapadajících, až   nevhodně skotačivých vsuvek, a ač   přiznávám, že mě taneční a pěvecká   průprava indických herců dost fascinuje (jen to   brečení jim ještě moc nejde), nemohu se   ubránit dojmu, že jsou tato čísla do děje   zakomponována jako budíček, aby se divák   probral z mrákot před nějakým zlomovým   zvratem... Nu a příběh sám? Milkha měl celý   život napilno, tak mu to prostě běhalo...   nejprve chtěl utéct minulosti, vyběhat si sako   a s ním nevěstu, pak sprintoval pro hrdost a   nakonec nechal daleko za sebou i staré běsy...   No a čím se slavilo? Zpěvem a tancem, přece.