Blacula

Když se řekne blaxploitation, první asociací zpravidla bývají řízné béčkové akčňáky zasazené do městského prostředí, které oplývají násilím, nahotou, sexem, extravagantními kostýmy a soulovou či funky muzikou. Ty představují pouhý zlomek filmů produkovaných během 70. let, které cílily na černošské publikum. Blaxploitation lze vnímat jako paralelní popkulturu a zahrnuje tedy všechny hlavní hollywoodské žánry; potažmo alespoň ty, které bylo možné realizovat za pět set tisíc dolarů, což byl typický rozpočet béčkových produkcí. Vedle akčních filmů, kriminálek, a dokonce i snímků s bojovým uměním existuje spousta afroamerických komedií, melodramat i dramat, ale také sportovních snímků, westernů, muzikálů a hororů. Poslední jmenovaný žánr se na stříbrném plátně poprvé v černošské variaci objevil právě s filmem Blacula.
Jak naznačuje název, čeká diváky parafráze na klasický příběh o Drákulovi. Podobně jako v jiných ikonických adaptacích románu Brama Stockera i tentokrát získal film auru vážnosti díky hlavnímu představiteli, který se do role položil s maximálním zanícením. William Marshall byl ve své době uznávaný divadelní herec a titulní part v Blaculovi přijal s tím, že bude moct postavu profilovat nad rámec jednorozměrné šestákové figurky. Ačkoli na jeho žádost dostal černošský upír hlubší motivace a scénář byl doplněn o vysvětlující sekvenci, jak se z něho stal krvežíznivý přízrak noci, dalším figurám a motivům vyprávění se bohužel podobné péče nedostalo. Výsledek tak představuje zábavný camp, kde po boku tragického hrdiny poskakují fantasmagorické figurky - duo rozšafných gayů, prkenný doktor, který na sebe vezme úlohu lovce upírů, nerudný zřízenec márnice s hákem místo ruky a samozřejmě spousta hloupoučce bezradných obětí Blaculova řádění.
Naivní upírský snímek byl jednou z úplně prvních blaxploitation produkcí brakově orientované společnosti American International Pictures (AIP). Ačkoli Blacula zdaleka nedosáhl takových tržeb jako její hlavní hity Coffy (1973), Černý Ceasar (1973), Foxy Brownová (1974) či Tirák Turner (Truck Turner, 1975), stačilo to, aby nejen u své domácí firmy odstartoval produkci černošských hororů. AIP rychle navázala s pokračováním Scream Blacula Sream (Křičte Blacula, křičte, 1973), kde se po boku Williama Marshalla objevila čerstvá hvězda společnosti Pam Grierová. Následně žánr obohatila mixem voodoo mystiky a filmu se mstící se hrdinkou Sugar Hill (Sugar Hillová, 1974) a Abby (1974), černošským plagiátem Exorcisty (The Exorcist, 1973). Konkurence naskočila na rozjetý vlak vše říkajícími tituly Blackenstein (1972) a Dr. Black, Mr. Hyde (Dr. Black, pan Hyde, 1975), ale také parafrází na klasická hororová béčka 50. let The House on Skull Mountain (Dům na hoře lebek, 1974) či brakovým mixem hororu a karate Devil's Express (Ďáblův expres, 1975).
Jiří Flígl, Letní filmová škola 2012

Manuwalde (William Marshall) byl africký princ. Kolem roku 1780 jej navštíví hrabě Dracula. Manuwalde je pokousán a uléhá k věčnému spánku do rakve. O dvě stě let později je jeho rakev objevena a Manuwalde tentokrát již jako Blacula znovu ožívá. Po čase potkává Tinu, které je reinkarnovanou láskou Manuwaldeho. Tak se znovu bude pokoušet o její lásku. Jedná se o moderní zpracování klasického hororu Dracula. Opět je zde velmi bravurně zachycena atmosféra kouzelného příběhu o hraběti Draculovi.