Bobby Deerfield

"Nebe nezná vyvolených", světoznámý   román Ericha Maria Remarqua, je námětem   kvalitního oddechového filmu. Vkusná komerční   podívaná, na můj vkus ale příliš   vyspekulovaná, sentimentální s barvotiskovou   romantikou. Láska úspěšného automobilového   závodníka Bobbyho a dívky z lepších kruhů   Lilian, která umírá na nevyléčitelnou chorobu   (jak jinak u Remarqua). Jenom pochvala pro hlavní   představitele Al Pacina (a jeho civilní   herectví) a Marthe Kellerovou a její správně   načasovanou extravagantnost.

Sydney Polack 1*
Chápu, že dnešní diváci jsou zvyklí na   absolutně bezpečné a nudné závody Formule 1,   ale mohli byste vědět, že až do 90. let   vypadal tento motorsport zcela jinak. Film   "Bobby Deerfield" byl natočen v roce   1977. V roce 1977 zemřeli při tragických   nehodách v F1 dva piloti, v roce 1975 jeden   pilot, v roce 1974 dva piloti, v roce 1973 dva   piloti atd. Byly příčinou chyby pilotů, nebo   technické závady vozů F1, konstrukce vozů,   úzká trať, olejová skvrna na trati?   Bezpečnost F1 se od té doby podařilo razantně   snížit nárůstem bezpečnostních opatření na   vozech, okruzích i ve vybavení jezdců. Když se   Bobby snaží zjistit, proč zahynul jeho týmový   kolega, vedení stáje i automechanici mu zjevně   nechtějí říct pravdu nebo záležitost   bagatelizují. Těžce zraněný kolega pilot,   kterého Bobby navštíví v léčebně ve   Švýcarsku, mu vysvětluje, že nikdo neudělal   chybu, že je to prostě riziko... Život   perfekcionisty Bobbyho tak závisí, jak   zjišťuje, na faktorech, které on sám ovlivnit   nemůže. Stejně jako život Lillian závisí na   faktoru (smrtelná nemoc), který ona také   ovlivnit nemůže. Bobby a Lillian jsou tak oba v   něčem stejní - doomed people, odsouzení lidé.   Lillian se rozhodne odejít z léčebny, aby si   místo čekání na smrt užila pár posledních   dnů, a Bobby jde s ní. Další rovina filmu je o   emocích. Bobby v rámci svého perfekcionismu   odmítá emoce a chce se soustředit na   závodění, nechce navazovat osobní vztah se   svým dítětem. Setkání s Lillian a její   ztráta ho změní a uvědomí si, že blízcí   lidé jsou důležití a že i osobní život má   žít naplno. "Po tréningu mi volal a   nepoznávala jsem se ho. Celou dobu plakal a   říkal, že po tom, co se stalo Barrichellovi   (zranění) a Ratzenbergerovi (úmrtí po nárazu   do betonové bariéry), se bojí druhý den   nastoupit na start." (přítelkyně Ayrtona   Senny o Velké ceně San Marina formule 1 v Imole   1. května 1994) "Kdybych někdy měl nehodu,   za kterou bych zaplatil životem, doufám, že to   bude rychlé. Nechci zůstat na vozíku, nebo   trpět v nemocnici. Když mám žít, tak chci   žít naplno a velmi intenzivně. Zničilo by mě,   kdyby můj život nebyl úplný." (Ayrton   Senna)

Tak Sydney Pollack se nám pustil do romantickýho   filmu…Je pravda, že to tedy nemá žádný   tuctový průběh a nápad vypadá na papíře   docela dobře. Navíc, když jednu z hlavních   rolí dostal velkej Al Pacino, jenže…Nedokážu   si sice představit, kdyby tahle věc plynula   rychlejším tempem, ale…Tohle je až moc   utahaný a vlastně se tam za celé dvě hodiny   nestane nic, co by mě donutilo si tenhle   zážitek zopakovat. Ono to asi není nějak   špatné, ale rozvláčný způsob vypravování a   celkem předvídatelný „děj“ by možná   fungoval tak 80 minut, rozhodně ne 120. Čekal   jsem spíše dosti ukecanou věc, místo toho jsem   vyslechl průměrný počet dialogů, většinou   ničím nezajímavých a docela dost často se tu   nemluví vůbec (jak dlouho jsem se jenom načekal   , než Pacino řekne alespoň jednu rozvitou   větu!:-). Někdy to pomáhá atmosféře, což   ale není tento případ, měl jsem chvílemi   spíše co dělat, abych nevytuhnul. Celkové   skóre největší měrou vylepšuje Marthe   Keller, ta nejen že je velmi krásná, ale   hlavně svými věčnými otázkami a životním   optimismem přeci jenom trochu prosvětluje šeď   neobyčejně nudné Pacinovi postavy. Konec je   odhadnutelný už po přečtení krátkého obsahu   filmu a Deerfieldův podivný přerod mi též   nepřišel dvakrát přesvědčivý…Docela   zklamání.