Boccacio 70

Boccaccio 70. A proč 70? Protože škodolibí   italští producenti filmu předpovídali, že jej   přísná italská cenzura povolí k promítání   až v roce 197O. Nejznámější je Viscontiho   epizoda, v níže se tehdy velice populární Romy   Schneiderová jako frustrovaná hraběnka vrhne na   prostituci a jejím prvním zákazníkem je její   nevěrný manžel. Mně osobně se více zamlouvá   výherce loterie Šíša, který se těší na   svou cenu, noc se Sophií Loren.

Fascinují mě italské filmy 60. let, jako např.   Boccaccio '70. Všechny jsou oslavou velkého   vypravěčství a suverénní filmařiny bez   samoúčelných filmových triků. Jsou vrcholně   umělecké a přitom velmi zábavné a znalé   života, o kterém vyprávějí. Srovnám-li   soudobou českou filmovou tvorbu s těmito díly   (jsem si vědom své krutosti), nezbývá než si   povzdechnout, proč je dnes všechno tak   křečovité a často postrádající základní   řemeslné dovednosti.

Zpátky k filmu.   Skládá se ze čtyř povídek (v USA se prý   uváděly z časových důvodů jen tři - bez   první povídky) čtyř režisérů: Maria   Monicelliho, Federica Felliniho, Luchina   Viscontiho a Vittoria de   Sicy.

Nejzábavnější se mi zdála poslední   povídka se Sophií Loren v hlavní roli. Ta hraje   holku od střelnice, která si po nocích   přivydělává jako společnice vesnických   tatíků vyhraná v pochybné loterii. Loren je   opravdu kouzelná a mít tu možnost, koupím si   los také.

Povídka Pokušení doktora   Antonioniho je rovněž zábavná a navíc vysoce   kousavá do strážců mravopočestnosti, tak jak   to umí a v dalších filmech ukazuje Federico   Fellini. Anita Ekberg narostlá do obřích   rozměrů je neskutečný nápad a to, co   provádí na billboardu, je jedna z   nejlegračnějších věcí, které jsem kdy ve   filmech viděl. Své ručičky bych také velmi   rád dal tam, kam doktor Antonioni.

Povídka   Práce s nevšedně krásnou Romy Schneider je v   podstatě komorním dramatem se dvěma herci   odehrávajícím se mezi čtyřmi stěnami, ale   natočeným s takovou nenápadnou suverenitou, že   se tají dech při oscilacích nálady hlavní   hrdinky mezi smíchem a pláčem, odhodláním a   neschopností, láskou a odporem.

První   povídka v pořadí vypráví o mladém páru,   který se musí vzít tajně, aby hlavní hrdinka   nepřišla o práci. Líčí se v ní nesnáze, s   jakými se mladý pár musí potýkat na začátku   svého manželství, a které ústí do absurdní   situace, kdy sice oba bydlí spolu, ale on je   noční hlídač, ona pracuje přes den a jediná   chvilka, kdy se vidí, je pět minut ráno.   Povídka je příjemně civilní, ale svým koncem   trochu bezvýchodná.

Na závěr ještě malou   poznámku. V jedné věci mají italští filmaři   velkou výhodu - příznačnou gestikulaci Italů.   Určitě je divácky velmi atraktivní sledovat   herce neustále v pohybu a s výraznými gesty a   mimikou. Přesto by to k dobrému filmu   nestačilo. Boccaccio '70 nabízí daleko víc, a   tím je zábavný a zároveň moudrý pohled na   život.