Božská Florence

Meryl Streep v roli závratně bohaté ženy, jejímž jediným snem je zpívat. Bohužel její hudební nadání a hlas jsou jednoznačně příšerné.

Když se v roce 1944 rozhodne uspořádat svůj velkolepý koncert v Carnegie Hall, její přítel a manažer Hugh Grant, který ji láskyplně chránil před krutou pravdou o jejím talentu, nyní čelí obtížné výzvě…

Bioscop

Téměř ve stejné době vznikly dva tituly podle skutečného životního příběhu „nejhorší zpěvačky na světě“ Florence Foster Jenkinsové (1868-1944). Scenárista a režisér Xavier Giannoli jej volně zpracoval ve francouzsko-česko-belgické koprodukci Marguerite (2015, Marguerite) s Catherine Frotovou v titulní roli a Stephen Frears, přidržující se více faktů, v hořké hudební tragikomedii Božská Florence s Meryl Streepovou, která také sama zpívá Florenciny party. Tvůrci této verze se soustředili zejména na dobovou atmosféru a na přesné postižení charakterů hlavních postav. – New York 1944. Bohatá zakladatelka Verdiho klubu a mecenáška Florence Foster Jenkinsová, nadšená příznivkyně hudby a amatérská operní zpěvačka, o niž se obětavě stará milující druhý manžel St. Clair Bayfield (1875-1967), se rozhodne navzdory věku a nemoci (od mládí má syfilis, kterou se nakazila od prvního manžela při svatební noci, a proto nosí paruky) uspořádat koncert. Najme si jako korepetitora pianistu Cosmého McMoona (1901-1980). Mladý muž je při první hodině šokován jejím zaníceným, ale neuvěřitelně falešným zpěvem. Bayfield, který má mladou milenku Kathleen, se postará, aby na koncertě bylo „informované“ publikum, a tak vše dopadne dobře, i když se poté ženě z vypětí přitíží. Povzbuzená Florence se rozhodne natočit desku a rozeslat ji svým známým. Ještě předtím málem přistihne manžela s Kathleen, která se schová ve skříni a pak se cítí ponížená. Bayfield odjede s milenkou na golfový víkend. Když se vrátí, zjistí, že si Florence zadala pro svůj koncert legendární Carnegie Hall a že věnovala tisíc lístků vojákům. Musí přemluvit McMoona, aby s ní vystoupil (klavírista se za ni stydí, i když už chápe její zaujetí hudbou). Na začátku vystoupení, kde jsou kromě rozjařených vojáků i newyorské celebrity (včetně Colea Portera a herečky Tallulah Bankheadové), se všichni smějí, ale překvapivě je zkázní ordinérní manželka pracháče Starka, sboristka Agnes, která se na prvním koncertě sama nemohla udržet smíchy. Vystoupení tak nakonec proběhne v poklidu a Florence je šťastná. Bayfield, s nímž se Kathleen rozešla, se pokusí zajistit, aby se k manželce nedostala zdrcující kritika Earla Wilsona v New York Post. Florence si ji však přečte a upadne do bezvědomí. Když se probere po boku milujícího manžela, prohlásí, že sice možná neumí zpívat, ale nikdo nemůže říct, že nezpívala. Pak zemře… – Kromě Meryl Streepové v její další pěvecké roli na sebe strhují pozornost také vynikající Hugh Grant a Simon Helberg. – Pod závěrečnými titulky s původními fotografiemi, zní originální nahrávka ze zmíněné desky, jejíž přepis se objevil v roce 2001. Zároveň jsou v titulcích stručně popsány další osudy zúčastněných. – O falešné zpěvačce vznikly mj. čtyři hry, z nichž nejznámější je titul Petera Quiltera Je prostě úžasná (2001), uvedený v pražském divadle Kalich. – V souvislosti s českou premiérou Frearsova filmu vydalo nakladatelství Ikar s „filmovým“ přebalem knihu Jaspera Reese Božská Florence (2016, Florence Foster Jenkins).

Zdroj: NFA / -tbk-