Čarodějnice a lovec

Masitý
a přiměřeně vrstvený postapo příběh,   jehož strhující podání mi v leckterých   momentech připadá jako vytažené z AI   imaginace. Konečně někomu došlo, že úspěch   filmu nezávisí na dokonalosti počítačových   efektů, ale na dojmu. Z hlediska   melodramatického v něm vidím kvalitativně   vyšší stupeň ztvárnění; ani bych se   nedivil, kdyby se Ztracené kraje staly kultovním   snímkem, který konečně zarazí lavinu   precizní, vypiplané, leč sterilní CGI.   Zacílení dramaturgie filmu podle mě potvrzuje i   fakt, že poměrně logicky provázaný příběh   v leckterých místech úplně okatě rezignuje na   racionalitu a všechny síly věnuje scénické   impresi, což ne každému musí   vyhovovat.
Čarodejnice Jovovichová jako   persona, jejíž oči viděly příliš mnoho,   dostala od scénáře poměrně těsně vymezené   výrazové portfolio, a přesto bych řekl že v   jeho rámci podala skvělý výkon, stejně jako   královna Okerekeová, která si to také užila.   Špetka temného charismatu naopak chyběla   spojovacímu prvku v osobě Bautistově, nicméně   celek hodnotím vysoko, snad i pro tu naději, že   se konečně CGI zmocní i dramaturgové, ne jen   scénáristé.