Cesta na Jihozápad

Pokus o vážně míněný   český western si určitě   zaslouží body za odvahu   pustit se do žánru který   má v naší kinematografii   takřka nulovou tradici.   Literární předloda Jacka   Londona je kvalitní ale to   provedení je spíš nadšené   než dobré a Gustav   Opočenský jako starý   indián nevypadá příliš   uvěřitelně. Na western tomu   chybí správná výprava a je   to celé příliš komorní.   Ale opakuji že odvaha se   cení a dá se to považovat   za solidní průměr.

Moc mě to mrzí, zde u nás   se westernů moc nenatočilo,   ale tenhle neoslní a musím   dát menší hodnocení.   Pomalé tempo, téměř   žádné napětí, bez akce,   nápadů. Zůstává jen   slušné herecké osazenstvo,   pěkné lokace a kamera. Jinak   triky také levné,   promarněná šance:-(

Povídky Jacka Londona mají   ohromný   romanticko-dobrodružný   přínos pro čtenáře pro   představu, jak to v dobách,   tzv. zlaté horečky vypadalo.   Případný moralizační   aspekt je už jen přínosem   hlavně v paradoxech osudů   daných postav. Příkladem   byla již krátkometrážní   povídková trilogie z   počátku sedmdesátých let   ´Kaňon samé zlato´(1970),   ´Claim na Hluchém potoku´   (1971) a ´Poslední výstřel   Davida Sandela´ (1971)   ukazující, co se také   může stát v touze po   zlatě. Režisér Zdenek   Sirový se scénáristou   Jiřím Křížanem se do   westernové tvorby na konci   let osmdesátých vrátili a   natočili již snímek   celovečerní, ve kterém je   středem pozornosti   dospívající chlapec. Tak,   jako u předchozích povídek,   se vsadilo na jednoduchost a   minimalizaci a opět se to na   české poměry překvapivě   povedlo. Příběh byl sepsán   na základě dvou povídek,   což je znát,, takže jakoby   byl rozdělen na dvě   poloviny. První o hazardní   hře za účelem vyhrát   svobodu chlapce   zneužívaného na těžké   práce a druhá o honbě za   pokladem mající být ukrytý   v malé truhle. Snímek může   připadat poněkud   nudnější, ale na české   poměry a možnosti   režisérovi Zdenkovi   Sirovému opět povedl   filmový majstrštyk, na   který už nikdo nenaváže.   Stejně jako předchozí   povídky, ani tento, na   českou kinematografii,   neobvyklý filmový počin   dnes v ničem neskomírá.

Když jsem poprvé viděl   tento český western, tak mi   bylo asi tolik let jako   J.Strachovi, který tady   ztvárnil jednu z rolí.No a   kdy by nechtěl být na jeho   místě ? :-).
Tenkrát   se mi to líbilo a trvá to   dodnes.
Herecké   obsazení je dobře   vybrané.
Nejvíc mi   padl do oka asi Z.Podhůrský   jako vůdce banditů.

Za vším hledej ženu?
Tak v případě tohoto   českého westernu to určitě   neplatí - není v něm totiž   jediné ženské stvoření.   Asi by mi to mohlo vadit, ale   nevadí, svého času se mi   film i velmi líbil, dnes už   mi přijde poněkud   nudnější. Oceňuji snahu   natočit příběh z oblasti   Divokého Západu v našich   podmínkách, ale chybí tomu   rytmus, dynamika,   spádnější děj, problém   asi tkví v rozvleklém   scénáři. Hodnotím lehce   nadprůměrně, částečně   také kvůli jedinečnému   panu Přeučilovi, učícího   svého papouška: "Áhoj,   áhoj, áhoj..." Celkový   výsledek není špatný, je   dobré vidět s větším   časovým odstupem.

Páni, Jiří Strach ve své   nejmladší roli a už   tenkrát byl opravdu moc   dobrý! A Zdeněk Podhůrský,   chlap, co má charisma i   přesto, že hraje roli   padoucha. Londonův příběh   je celý pěkně napínavý a   moc ráda se podívám i na   krásnou přírodu odněkud z   jižní Sibiře.A konečně -   závěrečná píseň v   podání Zuzany Michnové, to   je veliká mňamka.

Poměrně zdařilý pokus o   western v českém   vydání.Stojí to za   zhlédnutí díky skvělým   hercům i krajině.

Příjemný návrat
Po osmnácti letech navázal   Zdeněk Sirový na svůj   londonovský triptych (Claim   na Hluchém potoku, Kaňon   samé zlato, Poslední   výstřel Davida Sandela) a   natočil příjemný český   western. Po dvaceti letech je   to návrat i pro současného   diváka. Doba se sice změnila   a seznámeni s běžnými   filmovými postupy si napřed   chvíli musíme zvykat na   poněkud volnější tempo   vyprávění, než na jaké   jsme zvyklí dnes, odměnou   nám ale bude opravdu   klasický westernový   příběh okořeněný   účastí protagonistů, s   nimiž se již nesetkáme -   pro mne zejména dvou   skvělých českých herců,   Gustava Opočenského a Milana   Sandhause, kteří se vzhledem   ke svému mimopražskému   angažmá ve filmech   objevovali méně často, než   by si oni a diváci   zasloužili. Překvapí i   Zdeněk Podhůrský jako   nezvykle uvěřitelný šéf   party padouchů, do níž   dobře zapadají Olda Vlach a   slovenský host Ivan Palúch.   Dalšího ze svých   dokonalých tvrďáků zahrál   Petr Čepek, ve své první   hlavní roli se objevil Jiří   Strach, filmu však   pochopitelně dominuje   zejména shaneovská postava   Chetta v podání   minimalisticky přesného a   uvěřitelného Jiřího   Schmitzera.
Stojí   za vidění stále! -   Koneckonců i proto, že je   asi správné si připomínat,   že ve chlapském světě (v   celém filmu se neobjeví   jediná žena!) by se snad ani   dnes neměly ztrácet takové   hodnoty, jakými jsou čest a   dané slovo.

Jediný nebo jedinečný ?
Ano tento film je opravdu   jediný svého druhu tedy   žánru a subjektivně snad   právě proto zdařilý. Je to   už velmi dávno co můj táta   zaznamenal tento kousek na   stařičkou betu nebo   chcete-li BETAMAX, skalní   filmový fandové jistě   vědí, že to je dodnes   mnohokrát technologicky   překonaný video systém, ale   jeho spolehlivost a kouzlo asi   nepředčí žádný BLUERAY   :-)
Nebylo to krásné   čekat na přetočení kazety,   přehrávat ji znovu a znovu a   pozorovat tu stále   přetrvávající kvalitu i po   letech, ale zpátky k filmu   samotnému ...
Zřejmě to bude silnou   nostalgií, která mně k   tomuto opomíjenému a ne až   tolik známému snímku pojí,   ale kdo ho zná a pamatuje   jistě mi dá za pravdu, že   je to western pěkně po   česku a hlavně nepokleslý   do spagetti verze za což mu   budiž složen dík. Ano jsem   příznivce CS filmu a   nejspíš mu i nadržuji, ale   copak to p. Schitzer nezahrál   přesvědčivě ? Pro mne to   byl hrdina a drsňák se   vším všudy. Na svou dobu   odvážné exteriéry v   zahraničí, poměrně   slušná výprava a rozhodně   ani minuta nudy - to je pro   mne Cesta na jihozápad.   Možná je to dobře, že se   nikdo další nepokoušel   vkročit do stejné řeky po   druhé, protože nemáme   srovnání. Živě si   představuju jak by takový   film vypadal v dnešních   podmínkách se všemi   vymoženostmi, post synchrony   a dalšími zvěrstvy. Toto   byla pro mne stará filmová   škola a řemeslo jako   takové. Kdo si vzpomene na   věrohodného pospávajícího   indiána "psí ocas"   tak ví jakou roli zahraje v   monstrózním finále kdy Ben   ujíždí bandě Tonyho   Perolda na koni tryskem ...   nechme se zase unést tou   atmosférou a vzpomeňme si na   tu dobu kdy film byl ještě   filmem a hrdinové nebyli   pouze na plátně ... Takže   znovu vyzdvihuju kameru,   střih, výpravu a v   neposlední řadě i hudbu s   vynikající závěrečnou   písní. Ještě poznámka na   závěr - malý Jirka Strach   se mi tenkrát hrozně líbil,   dneska už ho tolik   neobdivuju, ale musím říct,   že na svůj věk a prakticky   na jeho první filmovou roli   to bylo hodně dobré ...   Kdyby ten film ještě někoho   zajímal mohu poskytnout ten   onen dobový vzorek.

Když sem viděl film   poprvní,byl sem u vytržení   kde splašily takového   indiána,v podání Gustava   Opočenského.Ale nesedí mě   tam ten jeho hlas,myslím si   že ho někdo   nadaboval.Pořád mě ten hlas   někoho připomíná ,ale   nemůžu si vybavit koho.