Chrámy těla

Že žijeme v době kultu těla netřeba zdůrazňovat. Tento fenomén má svoje pozitivní, kuriozní i negativní podoby. Postihl obě pohlaví, všechny sociální vrstvy, jde napříč věkovými skupinami, stal se výhodným obchodním artiklem, motivačním prvkem i černou můrou několika odvětví medicíny. Je metou, touhou, snem, kultem… modlou na oltáři je vypracované tělo. Někdo do něj investuje víc, jiný méně. Investice může znamenat několik hodin tréninku týdně, ale i denodenní těžkou dřinu, chirurgický zákrok, odříkání, balancování na hranici k sebemrzačení. Někdo provozuje kulturistiku jen a jen pro vlastní potěšení, jiný (jiná) touží po medailích z mezinárodních soutěží.

Tvarování těla prostřednictvím zdvíhání závaží je známé již z antické doby, ale jako samostatný sport se kulturistika prosadila až koncem 19. století. Zpočátku byla rozšířena především v USA a do Evropy se dostala až po druhé světové válce. Uznání za oficiální sport se však kulturistika dočkala až v roce 1998.

V souladu s okolním světem a tělesným obrazem se snažíme o své tělo pečovat, formovat ho a měnit. Od zájmu je však jen krůček k posedlosti, od zdravé výživy k chronickým dietám, od cvičení ke kulturistice, steroidním hormonům a kosmetické chirurgii. Z tělesného zdraví a krásy se stává předmět obchodu a manipulace. Zatímco vítěze je možné spočítat na prstech jedné ruky, obětí přibývá po tisících. (MUDr František Krch)

Chrámy těla je film, který zavede diváka především do světa kulturistiky, seznámí ho s českými protagonisty tohoto sportu a jejich lidským i sportovním zázemím.

Zdroj: HBO Europe

Dále hrají: Jakub (konzument anabolik), Věra (utajená policistka)

Fenomén kultu těla má svoje pozitivní, negativní i kuriozní podoby. Dokumentární film zavede diváka především do světa kulturistiky, seznámí ho s českými protagonisty tohoto sportu a jejich lidským i sportovním zázemím.
Filmová ročenka 2010

Bohové mají své chrámy, chrámy mají své věřící, každý kult má své uctívače. Adorace tělesné krásy, souměrnosti a síly je leitmotivem celých lidských dějin. Duch je bezpochyby podstatnou složkou lidské osobnosti, ale má jednu obrovskou nevýhodu: není vidět. Nedá se vyfotografovat, změřit ani omladit plastickou chirurgií. Naproti tomu s tělem můžeme dělat opravdu zázraky! Pomáhají nám k tomu ústavy krásy a posilovny. Spolu s dietními rozpisy, masážními stoly, specielními doplňky výživy a tréninkovými stroji slouží k přípravě mocného obřadu. Tím není nic jiného než uctívání těla. Homo sapiens sapiens k němu měl vždycky blízko, ale teprve přelom tisíciletí odstartoval masovou vlnu zájmu o kulturistiku, proporce a růst svalů bez ohledu na jejich přirozenou funkci.

Tělo je naše nejosobnější dílo. Mít je dokonalé, mladé, vypěstované, s překypující svalovou hmotou se nosí, ať jste muž či žena. Kulturistika se stala nejen oficiálně uznávaným sportem, ale zároveň se zařadila mezi oblíbené drogy s vážnými vedlejšími účinky. Kde vlastně kult těla začíná? Jaká má dogmata, jakou filosofii? Co nabízí? Jak se člověk stane jeho uctívačem? Co je na oltáři a co pod obřadní pokrývkou, kam není vidět?

Pojďme se podívat do sakristie tohoto novodobého chrámu …