Cizí lidé [TV inscenace]

Hodně zajímavé, hlavně ten konec s udáním od   sousedů. To byla perlička. Dá se na to   podívat, ale jen jednou, nevybočuje to z   lehkého podprůměru.

Honzíkovi Lukeslovi se rodiče zabili v autě, ve   chvíli, kdy byl u Fišerů a hrál si s Péťou.   Herečka a spisovatel řeší dilema, chlapcova   teta kluka nechce, neměla v oblibě svojí sestru   a také proto jej nechce, má dvě dcery, se   kterými si sama neumí poradit. Když je u   Fišerů Honzík dva měsíce, požádají o   osvojení. Tetě Antošové se odmítnutí   výchovy synovce rozleží v hlavě, a začne o   kluka bojovat, zvláště když jí pohání   vidina nedostavěného domu. Honzík z ní má   strach a nechce přijít o kamaráda Péťu. Musí   rozhodnout soud...

Velice pěkná televizní inscenace s dobrými   výkony známých i méně známých herců.   Příběh chlapce, kterého měli sousedi na pár   hodin pohlídat lidem, které ani neznali.   Tragická autonehoda rodičů chlapce způsobí,   že si malý Honza pobyt v rodině nepříliš   úspěšného spisovatele a jeho ženy, divadelní   herečky poněkud prodlouží. Spřátelí se   velice rychle s jejich malým synkem Petrem. Ze   začátku jsou manželé Fischerovi zaskočeni a   pan Fischer odváží Honzíka k jeho tetě, ale   nepodaří se mu ho tam "udat". Když   zjistí, co je teta zač, raději chlapce zase   odveze k nim. Honza je zakřiknutý a téměř   nemluví. Ani nijak nepláče po rodičích, i   když mu muselo být sděleno, že mu zemřel otec   a později umírá v nemocnici i jeho matka. Proč   tomu tak je, nám filmaři pouze naznačí, když   jsou v záběru vidět stopy po bití na   chlapcově holém těle a to nejen na zadečku,   ale hlavně na zádech, tedy byl doma týrán. A   pak je ještě v jednom záběru naznačeno, že   byl bit gumovou hadicí. Pan Fischer ji náhodou   objeví, pověšenou pod taškou, když přišli   pro chlapcovi věci. Snaží se s ní vyklepat   prach z tašky a Honza se při tom bázlivě   skrčí v koutě. K tomuto problému se film pak   už nijak nevrací. Manželé váhají, zda si   mají chlapce nechat a pro se rozhodnou, když se   o chlapce náhle začne zajímat jeho teta, ze   zištných důvodů. Sejdou se u soudu a chlapec   je jim svěřen do péče, takže šťastný   konec.

Malá televizní miniaturka, řešící morální   problém muže a ženy nechat si cizí dítě po   neštěstí jeho rodičů. Konverzačka s   výbornými dialogy, ze kterých by si současní   čeští filmaři mohli vzít příklad.

Pavel Pípal a Dana Syslová jsou jistě výborní   herci, ale nejsou to takové ty "rodinné   typy", myslím tím samozřejmě ve filmech.   Hlavní roli "rodičů" bych svěřila   asi trošku jiným hercům, ale je pravda, že o   herecké obsazení zde asi primárně nejde. Malý   chlapec ztratí rodiče a ocitá se v rodině   svého kamaráda - aneb jak si poradit s nelehkým   úkolem adopce cizího dítěte, které tak   zoufale potřebuje domov? Velmi vážné téma...a   ruku na srdce...asi ne každý z nás by byl   ochoten si vzít na sebe takovýto závazek a   přijmout do rodiny někoho cizího, kdo má   ještě stále velmi zraněnou duši z častých   výprasků na zádech a následně maminčiny   smrti (skon otce tyrana se chlapce dotýká   méně, vlastně není divu), je opravdu odvaha.   Nevím, zda bych to dokázala, asi ne...obávám   se, že ne. V tom tkví hodnota této inscenace -   má spoustu nedostatků, v hereckém obsazení i   ve scénáři, ale vzdává hold těm rodičům,   kteří poskytli domov cizím dětem...v tom tkví   její nadčasovost.

Celkem průměr, i když scéna od soudu se jistě   v mnohém neliší od současné byrokratické   mašinérie. Ovšem nezklamala Jaroslava   Obermaierová jako ukázková semetrika.