Člověk proti zkáze

POZOR SPOILER!

K domu Čapkových přijíždí vůz. Je to gestapo a shání se po Karlovi. Ten je však již tři měsíce mrtev.

Karel Čapek padá se schodů. Vrací se mu vzpomínky na setkání s Věrou Hrůzovou, na dětství a jiné. Také na nástup fašismu.

Na zahradě beseduje Karel s dalšími osobnostmi kultury a přichází sem také pan prezident.

Je uvedena hra „Bíllá nemoc“ a Karla vyhledá tajemník Sepke. Nabádá ke změně jména barona Krüga. Karel se nevzpouzí a mění jméno na Kroga. Po debatě na zahradě je Karel v Paříži a s ním je zde i herečka Olga Scheinpflugová. Ta mu dává nápad ke hře „Matka“. Karel hru napíše a nyní ji s Olgou rozebírá. Hra má sice úspěch, ale také někteří lidé Karlovi volají a nepokrytě vyhrožují.

Pak sem přijede pán z Anglie a po něm další. Tentokrát je to slavný spisovatel Herbert G. Wells. Chodí s dalšími a Karlem kolem bunkrů, které se předvádí světu proto, aby byl vidět jejich čistě obranný účel.

V kině je však vyhlášena mobilizace. Karel daruje armádě své auto. A poté je zde zpráva o vydání pohraničí. Karlovi chodí výhružné dopisy a zdá se, že všichni jsou proti němu. Do toho sem přijíždí Erika, dcera spisovatele Thomase Manna a zve Karla i s Věrou do Švýcarska. On to odmítá. Nepřemluví ho ani Věra. Karel pak zjistí, že jej hlídají jeho spolupracovníci a vzápětí je přepaden.

Přichází další hosté, ale Karel ztrácí důvěru. Jsou tu Vánoce a Karel padá ze schodů. Je nemocen. Má oboustranný zápal plic...

Snímek Štěpána Skalského Člověk proti zkáze lze považovat za autorský (aniž se tím opomíjí přínos spoluscenáristy Otto Zelenky). Režisér se projektu o životě a smrti Karla Čapka věnoval intenzívně sedm let. Film je věnován stému výročí narození slavného a u nás bohužel dlouho nedoceňovaného umělce. Děj je rámován posledními Čapkovými dny. Zdůrazňuje, že spisovatelova smrt byla způsobena nikoliv jen těžkou nemocí, ale především dusivým klimatem doby a štvavou kampaní, rozpoutanou proti němu fašistickými a šovinistickými kruhy. Umírajícímu autorovi se vybavují různé vize a vzpomínky na dětství (se sourozenci Josefem a Helenou), na nenaplněnou lásku k Věře Hrůzové, na vztah s Olgou Scheinpflugovou, na rozhovory s kolegy z Lidových novin í s "pátečníky" v čele s T. G. Masarykem (i na přátelství s naším prvním prezidentem), na zkoušky a premiéry burcujících her, na boj za záchranu republiky, na stovky vulgárních anonymních dopisů, i na nešťastnou povodeň na Strži, jež byla bezprostřední příčinou onemocnění. - Snímek byl natáčen na autentických místech (vila na Vinohradech, Strž, Topolčianky) a vychází z detailního studia materiálu (název je "vypůjčen" od slovenského čapkologa Alexandra Matušky). Svou formou se nevymyká žánru životopisný děj. Jeho kladem je rozpoznatelné tvůrčí zaujetí všech zúčastněných, v čele s režisérem a s Josefem Abrhámem v obtížné hlavní roli. Alespoň částečně splácí dluh přednímu světovému umělci a je svým poselstvím v současné době nečekaně aktuální.

Autor/Zdroj: Filmový přehled

V roce 1989 natočil režisér Štěpán Skalský film o posledních letech života Karla Čapka. Ačkoliv je film pojat jako drama rodinné, v němž významné postavení mají lidské vztahy, v jeho celkovém vyznění převažuje rozměr společenský. Lze jej také nazvat Čapek proti zkáze – proti nastupujícímu fašismu, proti ohrožení křehkých demokratických svobod, proti neblahým rysům české národní povahy. Film je jakousi mozaikou událostí a vztahů, které na Karla Čapka působily a které se mu v době jeho nemoci v horečnatých snech a ve vzpomínkách vracejí. Vzpomíná na dávnou lásku, na ženu Olgu, bratra Josefa a sestru Helenu, ale také na přátelství s T. G. Masarykem. Velkou hodnotou filmu je solidní a poctivý přístup autorů k tématu. Čapkova osobnost je vystižena jak ve své velikosti, tak v souvislostech dobových. Přesvědčivé je rovněž herecké ztvárnění – výkony Josefa Abrháma v hlavní roli, Františka Řeháka jako Josefa Čapka, Hany Maciuchové jako Olgy Scheinpflugové a Svatopluka Beneše v roli T. G. Masaryka.

Zdroj: ČT