Čtyři děti a jeden otec

Jelikož mám za sebou lobotomickou sedmidílnou   filmovou sérii Sestřiny děti, do této opět   dánské filmové série jsem se pouštěl   poněkud skepticky. Musím ale uznat, že oproti   výše zmíněnému je to o poznání lepší.   Předně oceňuji originální nápad - otec   samoživitel čtyř dětí (feministky a matky   manipulující své děti proti otcům tento typ   filmů nejspíš budou proklínat a zodpadňovat).   Dále je dobře, že tento otec, ač je trochu   švihlý, rozhodně není absolutním blbem jako   strýc těch smradů v "Sestřiných   dětech". Konečně po dlouhé době vidím   rodinné filmy natočené po roce 2000, kde se   nikdo nepitvoří, v jednom kuse neječí nebo   není znázorňován jako šablonovitá   karikatura. Zkrátka film v evropském stylu,   nesnažící se kopírovat americké komerční   braky. Jediné, co mi trochu přišlo jako   vykrádačka je zápletka, v níž se otec   přestrojí za ženu, aby získal zpět práci,   scénárista se zřejmě inspiroval německým   seriálem Pusinka. Co se týče českého dabingu,   kupodivu mi ani nevadil Terš v hlavní roli. I   když slabý, přesto dávám průměr 50%.