Daleko do nebe

Daleko do nebe
Autoři si rozhodně zaslouží uznání za formu   a atmosféru snímku. Nádherný film. S někým   si opravdu rozumíte, jste okouzlen a nejspíš   chcete víc, chcete co nejvíc, ale pokrytecký   názor společnosti vám to nedovolí   uskutečnit... A stejný tlak vás přinutí lhát   si do kapsy, že jako homosexuál se potřebujete   uzdravit, abyste byl zase šťastný a dobře   reprezentoval svou rodinu... Podřizováním se   předsudkům se vytrácí osobní rovina životní   spokojenosti. A život je jenom jeden a nakonec   můžete zjistit, že se podřizujete nekonečné   lidské blbosti. A minulost se stále opakuje,   třebaže v jiných případech. Amen.

Příběh zabývající se rasistickou a okrajově   i homosexuální problematikou. Velice pozitivním   dojmem je styl natáčení snímku. Byla velice   věrně použita technika pro film noir. Úhly   kamery, hry světel a stínů a vůbec celá   výtvarná stránka každičkého obrazu. Film je   barevný a tak divákovo oko okouzlí i úžasné   barevné kompozice. Snímek se stal jedním z   mála nejdůležitějších stylově dokonalých   filmů, jaké bylo možno z poslední doby vidět.   Melodrama vyprávěné stylem padesátých let je   sice pro novou diváckou generaci očekávající   švih a akčnost vcelku odvážný počin, ale   vyplatilo se. Řešení tématu rasismu a   homosexuality je směrodatné i dnes a použití   tohoto starého žánru je přeci jen větší   šance porozumět mýtu o dokonalosti spojené se   zachováním hodnot moderní rodiny a vůbec celé   společnosti. Z jiného pohledu snímek i vlastně   přímo naznačuje, jaký kus cesty společnost od   50. let v rámci daných problematik ušla.   Homosexuálům se přiznávají stále větší   práva a partnerství či dokonce manželství   mezi bílými a černými už na mnoha rovinách   tolik nepohoršuje. Obzvlášť dnes, kdy se   právě v tomto bodě politicky razantně tlačí   na pilu. Julianne Moore je ve své roli dobově   okouzlující a dá se říci že i inspirující.   Snímek je okouzlující ve všech rovinách a tak   by byl hřích už vlivem filmového umění něco   takového přehlédnout.

Atmosféra "Far from Heaven" je vskutku   neuvěřitelná. Z každého záběru na nás   útočí precizně vypulírovaná 50. léta... až   si člověk říká, jak to filmaři mohli takhle   zvládnout. Zároveň se mi během sledování FfH   do mysli vkrádalo označení "perfektní   pokrytectví". Přiznám se, že jen   představa takové domácnosti s perfektní   poslušnou ženuškou (alias vše pro rodinu), u   níž je vše "lovely", mi působí   velkou nevolnost. Citová povrchnost je cítit na   sto honů, bohužel i v okamžicích, kdy to   filmaři v úmyslu neměli... Na druhou stranu se   musí vyzdvihnout snaha zobrazit tehdejší život   barevných lidí i s různými ústrky, které jim   společnost způsobovala. I hudba Elmera   Bernsteina si zaslouží pozornost.

Tahleta paní Whitakerová byla tak dokonalá, že   se naprosto nedivím změně orientace pana   Whitakera, možná byla jedinou možností, jak   uniknout - její sladké "ano,drahý" by   možná změnilo i svět, včetně nahlížení na   rasová tabu její doby... Vážně, scénář   mně přišel vyumělkovaný stejně, jako   efektní ladění barev Cathyiných šatů, a   rovněž tak neskutečný.

Film má nesporné hodnoty. Odkrývá v ameických   podmínkách let padesátých minulého století   jedno z dosud nepřekonaných společnských tabu.   Konečně ukazuje i směšnost tzv. dokonalého   amerického snu.

Vizuální zpracování na jedničku,námět je   zajímavý,bohužel,nevyšlo to na sto   procent.Hezky to sice nastavuje zrcadlo tehdejší   morálce a společnosti-dokonalá   rodinka,bohatá,se skvělou pověstí,co pořádá   večírky pro "přátele".Homosexualita   je nemoc a mluvit s černochem naprosto   nepřípustné-skvělé jsou scény,kde se Cathy   baví s Raymondem a ostatní se nad tím   pohoršují.Také scéna na konci filmu,kdy Cathy   přizná své "nejlepší   přítelkyni",že na Raymonda myslí,a ta se   od ní odvrátí.Tohle je hlavní tahák   filmu.Bohužel ten zbytek už hodně   pokulhává-herecké výkony ústřední dvojice   jsou sice skvělé,ale film je únavný,chvilkama   až nudný,a nemůžete se vžít do   příběhu.Takže 6/10.

Melodráma, ktorá ma nedokázala chytiť za   srdce. 50-te roky v Amerike boli úžasné   /vizuálne/ - krásné autá, galantní muži a   vždy elegantné ženy. 50-te roky v Amerike boli   ťažké - homosexualita bola choroba, ktorá sa   dala liečiť napríklad elektrošokmi a   porozprávať sa na ulici s černochom sa tiež   moc neoplatilo. Toto všetko je vo filme Daleko do   nebe. Možno silné téma, s ktorým by sa dalo   "vyhrať" mi prišlo spracované dosť   povrchne. Od začiatku som čakala, čo sa   stane... a stále nič...Cathy akoby s prehľadom   prešla Frankovu neveru s iným mužom a Frank sa   svojimi výčitkami pomaly doplazil až k   úspešnému rozvodu. Ale nbudem len haniť.   Julianne Moore aj Dennis Quaid boli v niektorých   okamžikoch naozaj dobrí.

Film,který pojednává jednoznačně o   přesudcích,které se táhnou napříč věky,ať   už jde o orientaci či barvu pleti.A taky o   tom,že s některými věcmi prostě nelze nic   udělat(např. je vyléčit)než se s nimi   smířit,a vzít je tak jak jsou.To,že nic není   tak ideální jak se zdá a že za těmi   nejúhlednějšími ploty se skrývají ta   nejhorší trápení už dávno víme.Ovšem co   já osobně oceňuju nejvíc je stylizace do   padesátych let minulého století...ty krásné   šaty a originální designové doplňky film   posunují o další příčku nahoru.

Včera mi zase jednou udělali v TV radost!
Zcela náhodně jsem zapnula "bednu"   právě ve chvíli, kdy film začal. Tedy, ani ve   snu by mne nenapadlo, že film je natočen v r.   2002. Chápu, že lze točit film po tisících   let, ale zde atmosfera té doby, kdy byla rasová   nenávist v Americe tak patrná, perfektní.   Hlavní tři role byly úžasné, homosexualita   opravdu taková, jaká je, zamilovanost manžela,   který kvůli milenci opustí krásnou ženu se   dvěma dětmi. Úžasné. Děkuji.

Daleko do nebe
Báječná léta padesátá, která nebyla tak   ideální, jak si lidé mysleli...v krásném   stylovém filmu.