Dead of Night

Já tyhle sedmdesátkový   flicky miluju! Je tam   zachycená atmosféra, která   už v dalších dekádách   nebyla, nebo byla nahrazena   jinou. Podobnej pocit jsem   měl třeba při sledování   snímku Silent Night, Bloody   Night ze sedmdesátého   druhého. Neopakovatelné   kouzlo času. V tomto   případě krom klasické   hororové zápletky režisér   přimíchal notnou dávku   smutného dramatu. Z   vietnamského pekla se domů   vrací k rodičům jejich syn   Andy, kterého už pokládali   za mrtvého. Brzy se   dozvídáme, proč je Andy   najednou tak jiný a divný.   Chladný pocit z něj je   téměř hmatatelný. Horor   kombinující se s dramatem tu   funguje bezvadně. Co mě   dalšího dostalo byla hudba,   smyčce zařezávající se   pod kůži, klavír,   ambientní ruchy, to vše v   klasickém zvuku své doby.   Joooo, tohle fakt žeru!   Dobrý bylo, když Andy s   partou autem navštívili   grindhousové kino, kde zrovna   promítali Death in Space a   The Spacenauts. Zajímavostí   určitě je, že tento film   byl první maskérskou prací   démona největšího, Toma   Saviniho. Už tehdá si dal   záležet.