Dědictví na úvěr [TV inscenace]

Sólo pro dva herce. Jaroslava Adamová a Václav   Voska. Úplně je z nich cítit nefalšované   divadelnictví, dialogy secvičené jako na   jevišti. Příběh z pera Marka Twaina o   manželích, kteří desítky let čekají na skon   strýce a budují si imaginární konto z   burzovních zpráv. Více by mě tohle   zpracování sedělo na divadle, divím se, že po   takové látce v dnešní době nikdo ani   neštěkne.

No a? To jsem jako skoro hodinu civěl na něco,   co je o ničem? No, už se stalo. Dvacet za to,   že jsem nepřetáčel a nekoukal na hodiny. Že   jsem jak vůl čekal na pointu byla moje chyba.   Tedy nějakou pořádnou, ne takhle blbou. Tedy   pane Twain.

"Mohli bychom ušetřit třeba na   elektřině." - "Aha, takže ty si   budeš pěkně sedět v teple a světle v   kanceláři a já tady budu čučet jak macarát   potmě." Opět půvabný důkaz, že i ve   dvou lidech se dá natočit solidní televizní   konverzačka.

mistrně napsaná konverzační komedie dědictví   na úvěr m. twaina ve své televizně filmové   inscenační adaptaci naráží jen na poněkud   rozpačitý rozjezd, což je však asi jedná   větší výtka, protože v celistvém výsledku   je naprosto k neuvěření, že v době vzniku, v   6o. letech minulého století, se podařilo   autorům vytvořit zcela nadčasovou věc s   rytmem, přesahem i poselstvím. snímek   dědictví na úvěr jen díky onomu zbytečně   promrhanému a rychle upovídanému startu sice   skončil těsně pod hvězdnými výšinami dějin   světové kinematografie, i tak by si ale projekci   filmu neměl nechat ujít žádný skutečný   milovník filmových děl či ten, kdo se zabývá   zfilmovanými romány m. twaina. tato varianta   dědictví na úvěr skutečně stojí za to, už   pro své více než půlstoletí stáří.