Děti ráje

Tento unikátní film byl restaurován a digitalizován v úplné verzi a znovu uvádí na scénu velkolepou fresku z Bulváru zločinu. Hlavní hrdinové jsou inspirováni skutečnými postavami z divadelní a kriminální historie, pouze jejich milostná a soukromá dobrodružství jsou dílem autorovy představivosti. Marcel Carné vytvořil film ve stylu románů Victora Huga, který vypráví příběh o lásce a zločinu.

Když byla Paříž osvobozena, vystoupili Carné a Prévert se svým velkým dílem Děti ráje. Tento tříhodinový film o životě slavného pařížského herce – mima Jean-Baptiste Deburaua vznikal ve velmi obtížných podmínkách na sklonku 2. světové války. Natáčení začalo již v srpnu 1943. Pro nezvykle dlouhou délku filmu bylo potřeba zvláštního povolení tehdejší vichystické vlády. Nápad na tento film vlastně vzniknul v Nice, kde se Carné a Prévert potkali s Jean-Louis Barraultem (který si zahrál hlavní roli Jeana-Baptista), který jim vyprávěl dramatickou příhodu ze života mima Deburaua. Ta se pak stala hlavní linií filmu. V roce 1979 je tento film vyhlášen jako jedno z deseti mistrovských děl francouzské kinematografie let 1929 – 1979.

Paříž, 1928. Na bulváru Crime potkává mim Jean-Baptiste Deburau svou osudovou lásku Garance. Nádherná žena, plná odvahy a svobodomyslnosti, jako by nepatřila do této doby. Deburau se neodvažuje vyznat jí lásku. Ani nevnímá, že je věrně milován mladičkou Nathalie, dcerou ředitele. Garance se schází s mladým slibným hercem Frédérickem Lemaitrem, ale ve skutečnosti miluje Deburaua. Když je Garance obviněna v případu nechvalně známého Lacenaira, uchýlí se pod ochranu hraběte de Montray.

Jean-Baptiste Gaspard Deburau (vlastním jménem Jan Kašpar Dvořák) (31. července 1796, Kolín – 17. června 1846, Paříž) byl francouzský mim a herec narozený v Čechách, nejvýraznější představitel evropské pantomimy 19. století.

V roce 1811 či 1812 přišel do Paříže (pravděpodobně s částí rodiny), kde se stal hvězdou v komediích dell’arte v Théâtre des Funambules, jež se nacházelo na slavné divadelní ulici Boulevard du Temple. Přesto, že postavy jako např. Silueta mileneckého měsíce či Tiše trpící byly podmanivé a okouzlující, bylo jeho provedení slavného Pierrota uchvacující, až dech beroucí. Výjimečný výkon byl inspirací i nedostižným ideálem po následující desetiletí, a k odkazu jeho mistrovství se vracela i pantomima 20. let 20. století (Marcel Marceau, Ladislav Fialka), jež převzala nejen jeho klasické etudy (např. Socha Pierrot), ale i scénáře (Hadrář, Pierrot v Africe).

Zdroj: ĆT

Film, jemuž jako inspirace posloužil život francouzského mima českého původu Jeana-Babtista Debureau, je především příběhem ženy mezi několika muži. V roce 1827 opouští krásná a smyslná Garance svého milence, anarchistu Lacenaire. Potká se s Jeanem-Babtistem, který se do ní zamiluje, ale pro jeho váhavost si netrpělivá Garance začne milostný románek s hercem Lemaitrem, nakonec se však stává milenkou bohatého hraběte de Monteraye a odcestuje z města. Po letech se Garance vrací a s ní i vášně a nenaplněné city. Lemaitre již nejeví zájem a věnuje se své kariéře, její bývalý milenec Lacenair zabije ze žárlivosti hraběte a je odsouzen, a tak v náručí krásné Garance končí Debureau, po společně strávené noci jsou přistiženy jeho manželkou Nathalií, a Garance uteče. Ve městě se zrovna koná karneval, a tak ji nemůže Jean-Babtist v záplavě kostýmů najít a ztrácí ji nadobro. Film režiséra Marcela Carného se neomezuje pouze na příběh samotný, celý je proložen výstupy z divadelních her a tím se stává i sondou do prostředí divadla a pantomimy, která je ve Francii jako jedna z forem divadla populární až do současnosti.

Široce pojednaný obraz 40. let minulého století, kdy se na pozadí bouřící se společnosti odehrávají osudy slavného mima Debureaua, jeho nenaplněné životní lásky ke kurtizáně Garance, která se ocitá mezi třemi muži, jakoby symbolizujícími svou dobu - anarchistou, hýčkaným hercem a dekadentním aristokratem.

Autor/Zdroj: /Letní filmová škola