Diktátor

Z mého pohledu je tohle po všech stránkách   dokonalé. Filmařsky, herecky i obsahově to je   naprosto precizní. Jenom člověk nesmí myslet   na to, co s chudákem Charliem po válce   prováděl neblaze proslulý McCarthyho výbor pro   neamerickou činnost.

Císařův holič a holičův císař - méně   pohádkový, více výsměšný (i směšný) a   hodně podobně vypointovaný... a tak se jedna z   mnoha mezer v mém klasickém filmovém   vzdělání nestala otravnou položkou na   odškrtnutí v pomyslném sloupci "viděla   jsem", naopak zaujala čestné místo pod   nadpisem "je mi potěšením, že jsem   viděla".

Politickou satiru nemám rád, zvláště takto   neskrývanou. Diktátor vlastně ani žádná   satira není, je to pouze propaganda, která   nepatří ani do grotesky, ani do filmu. To se   však, lidužel, děje právě nejvíc. Správná   satira totiž využívá jinotajů, u nichž se   musí přemýšlet, co se za nimi skrývá,   abychom mohli mít radost z jejich objevování, a   dělá si legraci z poněkud obšírnějších   základů, nikoli až z konkrétních politických   následků, které z nich vyplývají. Tak je   také nejúčinnější - a nejzábavnější.   Tohle prostě neberu. Polopatická sdělení   (házená na tebe jakoby lopatou) jsou vždy   hrubá a sprostá. A z nějakých takových   podobných humanismů nebo judaismů, jichž je v   Diktátorovi rovněž plno, z těch jsem už také   otrávený až do nenávisti. Tyhle věci by v   komediích neměly zkrátka vůbec být, ty mají   být cynické, nad věcí, nevážné - a mají se   smát všem a všemu bez rozdílu. Mnohé scény   jsou navíc příliš dlouhé a nudné, jako   například Diktátorovy projevy nebo neúměrně   nastavovaná návštěva Mussoliniho alias   Napaloniho. Diktátora tak zachraňuje od   úplného propadáku jen výjimečný Chaplinův   komediální talent. Ale kupříkladu trampoty   malého německého vojáčka v soukolí velké   války lépe sehrál Benny Hill!

Nestárnoucí klasika prvního zvukového filmu,   kde Charlie Chaplin promluvil. Dílo na svou dobu   velice odvážné, a však přímo vypovídající   o hrůze doby. Mnohé scény skutečně děsí,   ale použitý humor přesto nenechá bránici   klidnou. Chaplin dokázal nemožné. Tak dokonale   zesměšnil nacistickou ideologii, že pobouřil i   samotného Hitlera. Jeho parodie vůdce je až   neuvěřitelná. Při porovnání s dobovými   materiály ho trefil naprosto věrně. Úžasný   je závěrečný mírový projev v jeho typickém   stylu. Budí smích a naději zároveň. A   nezůstalo jen u něj. Göringa či Mussoliniho   nikde jinde nelze takto spatřit. Film nestárne.   Stále slouží jako varování před   diktátorským režimem v jakékoli době a v   jakékoli zemi. Stal se navždy nadčasovým. A co   si budeme povídat, je to jediný film, kterému   se to povedlo.

Báječné
Čekal jsem přeceněnou blbost. Bylo to však   pěkně a vtipně udělané. Ta řeč na konci   obsahuje i rozumné myšlenky.

Nádherný film, který by měl každý vidět.   Ch. Chaplin byl prostě geniální. Scéna kdy   stříha do rytmu hudby, vítání Musoliniho na   nádraží a další - jsou prostě úžasné

Kdyby rok výroby takovéhoto filmu byl o 20 let   později nikdo by ho nebral jinak jako příjemnou   parodii. Rok natočení 1940 je ale až   neuvěřitelný. Ne nadarmo je označován jako   "nejdůležitější film všech dob"   protože poselství jaké Charlie do tohoto   snímku zakonponoval a které se objevuje   genialně v pozadí je do nebe volající. Dovolit   si v "půlce" druhé světové války   scénář s větou, že vláda Hitlera nemá   budoucnost a že lidé si nenechají líbit útisk   a diktátorství, je opravdu něco nevídaného.   Při jeho závěrečném emotivním projevu mi až   šel mráz po zádech při uvědomění si co   tento projev musel znamenat pro ty diváky,   kteří ho slyšeli, když zazněl v kinech   poprvé. Opravdová klasa a myslím, že by toto   dílo měl vidět každý koho biť jen krapet   baví film.

Udělal jsem si radost a koupil si dvě DVD s Ch.   Chaplinem v Levných knihách. Při sledování   Diktátora bych na zpracování filmu pěl jenom   ódy, ale my starší lidé, kteří potřebujeme   na titulky v televizi brýle, jsem byl po dvou   hodinách unavený a každou chvíli jsem se   rozhodoval, zda mám dokoukat. Dokoukal jsem to,   ale již jsem se rozhodl, že již není filmu s   titulkami, který bych si přikoupil do své   sbírky. Prostě, nestojí mě to zato...

Dnes již klasická komedie a jeden z nejlepších   Chaplinových celovečerních filmů. Mistr si   tentokrát vzal na paškál druhou světovou   válku a hlavně slavného diktátora, kterého   ikdyž přejmenoval je jasné o koho jde. Film má   spoustu skvělých momentů, (např. konečné   scény s Napolinim (Mussolini), skvělá scéna s   buchtou ukrývající mince a spousty dalších)   ve kterých Chaplin dokazuje, že byl nejen   skvělý komik ale i výborný herec, což je   zřetelné hlavně ve scénách kdy dokonale   imituje Hitlera a jeho proslovy zvládá beze   slov. I když je film po většinu stopáže   směšný má však i vážné momenty, které   ukazují, že válka žádná legrace nebyla a na   konec si schoval i menší poselství. Jediný   problém celkově geniálního filmu je jeho   dvouhodinová stopáž, která se začne   projevovat po první půlce filmu.

I z velkým odstupem času je to hold   parádní dílo Chaplin to nejen skvěle zahrál   ale je i podepsán pod skvělou režií prostě   klasika