Díra

No, překvapilo, to přiznat   musím. Filmík rozhodně   není pro měkkoty. Zpočátku   to totiž vypadá jen na   plané žvásty a hromadu   filosofování, ale později   se to hodně změní. Divák   bude překvapen asi ve více   směrech. Já byl   taky. Nevím, jestli bych se   koukal podruhé, nejspíše   ne, ale přesto musím těch   sedmdesát dát.  
  
 
 

Tohle šlo teda totálně mimo   mně. Nezaujalo, nenadchlo,   spíš nasralo. Podobenství?   Poselství? Metafora? Hm, to   by muselo být líp   zmáknutý. Ten WTF konec jsem   nepobral vůbec. Viděl jsem   blu-ray verzi, která měla 98   minut, ale to je asi jedno.   Dobrá byla hudba, jejíž   jedna pasáž mě   připomínala Stíny horkého   léta od Zdeňka Lišky,   docela haluz.

Fakt,
že filmová tvorba   Španělských autorů mívá   svou neopakovatelnou   atmosféru, je snímkem El   Hoyo potvrzen do detailu.   Stroze minimalistické   řešení, připomínající   např. Cube, dává   překvapivý potenciál pro   drama, které diváka   provleče výšinami i   hlubinami, nadějí,   zklamáním i úplným   zatracením. Škoda, že   tvůrci dle mého názoru   zakopli těsně před cílem a   dali důraz na   psychoanalytickou stránku   věci. Po trýznivé duševní   a sociální katarzi prvních   dvou třetin by si divák   zasloužil za svou trpělivost   nějakou pořádnou   revoluční otočku. Jenže ta   se nekoná. Místo   vygradovaného finiše přijde   umrlá, snad i naivní   koncovka, která opět nic   neřeší. Škoda, přeškoda.   Potenciál tu byl. Přesto   myslím že film lze zařadit   k tomu lepšímu, co se v   psychosociálních dramatech   natočilo.