Dlouhý týden [TV inscenace]

Průměrný televizní film z brněnské produkce.   Gabriela Vránová (Věra) začíná mít pocit,   že na ni rodina nemá čas a cítí se osaměle.   Vymyslí si plán, jak si se svým manželem   (Ladislav Lakomý) v klidu popovídá. Podaří se   jí svoji osamělost pokořit? Na konci filmu se   to dozvíme a jak všechno bude pokračovat   uvidíme ve volném navázání s názvem Dlouhý   měsíc. Ještě bych zmínil Janu Ebertovou v   roli Věřiny matky, která je asi nejvíce známa   jako septimánka Zdenka Chalupová z kultovní   študácké komedie Cesta do hlubin študákovi   duše a hudbu Jiřího F. Svobody, jejíž   rozmanitost se krásně poslouchá a jejíž   dramaturgie je dokonalá, například když Věru   chytne žlučníkový záchvat, tak smyčce   znepokojivě a téměř až hororově sílí. Je   vidět, že J.F.Svoboda byl opravdový mistr a   žádnou práci, ani pro televizi neodflákl. Což   v dnešní době už neexistuje.

Obyčejný příběh obyčejného života
Vcelku povedený film, hudba dobře dokresluje   děj. Takovéhůe filmy se už teď netočí, teď   by tam buď musela být křečovitá sranda nebo   deset mordů, obyejý život obyčejných lidí   současné filmaře nezajímá.

Moje příbuzná by to asi komentovala jako že to   „byla fajna duperela“. Nevím, co to přesně   je, ale je to výstižné. Marně hledám něco,   za co dát plusová procenta, ale nic mne   nenapadá.

Československá televizní tvorba si libovala v   tom, že matka při příchodu domů hned ode   dveří hystericky svolávala rodinu. Já nevím,   kde na tom byli, já jsem tohle nikdy nikde   nezažil.