Do Říma s láskou

Přijde s věkem moudrost nebo vyčerpání? Jak   kdy, Woody, jak kdy... Naštěstí mě má   soudnost neřadí k zmanipulovatelnému davu, ze   kterého si zde mistr utahuje, proto nemohu, než   odečítat hvězdy - za kudrnaté jelito   Eisenberga, afektovanou Page, neživého Baldwina,   lacinou Cruz i odbytou návaznost jednotlivých   příběhů na krásy a historii Říma, až mně   zbývají jen čtyři - za kratičké mezihry v   táhnoucí se vatě a Allenova neurotického   ducha, kterého mám, hned za vtipem, na jeho   filmech nejraději.

Svůj film by Woody prostě nezapřel (a to ani   kdyby v něm nehrál), ale jeho nejnovější   kousek je přecijen v některých ohledech   překvapivý- Woody je barevnější,   dotaženější a možná to bylo herci, možná   samotným Woodym, který ztrácí dech, ale také   o něco méně neurotický/energický, čímž se   dostávám k mínusům- narozdíl od Paříže   použil Woody Řím jen jako dekoraci, nedokázal   zachytit duch toho překrásného města a navíc   jsme z Říma viděli snad čtyři nejznámější   místa a šmitec. V čem se Woody nezměnil (a   snad nezmění), je jeho specifický smysl pro   humor a jeho geniální/ujeté nápady. Dík tomu   nahoře za to, jinak by film stál za starou   bačkoru.
Slabší Woody- nadprůměrný film...