Dobrý den, noci

Dvojice lidí, jež se zajímá o pronajmutí prostorného bytu, vypadá jako zamilovaný mladý pár. Ale hned vzápětí je zřejmé, čemu byt bude sloužit: muž i žena jsou členy italské Rudé brigády a jejich momentálně vyhlédnutou obětí je politik Aldo Moro, jehož budou po únosu dlouze věznit v jednom z pokojů. Režisér rekonstruuje posledních padesát pět dnů života tohoto statečného předsedy křesťanskodemokratické strany a svým filmem mu vzdává hold jako člověku, který si po tolik dnů kruté nejistoty dokázal zachovat svůj klid a důstojnost. Zároveň také demonstruje zhoubnost jakéhokoliv dogmatismu a ideologie. K této myšlence dospívá především Chiara, jediná žena mezi teroristy, jež si pod tlakem okolností začne uvědomovat nelidskost „revolučního řešení“ společenských problémů.

Ve snímku Dobrý den, noci (2003) se známý italský filmař Marco Bellocchio vrací do roku 1978 a popisuje otřesnou událost, která tehdy vzrušila celý svět a znamenala přelom pro Itálii. 18. března 1978 byl v Římě napaden populární politik, předseda vládní Křesťanské demokratické strany Aldo Moro (1916-1978). Všech pět členů jeho doprovodu bylo zavražděno, Moro byl unesen a po čtyřiapadesáti dnech věznění v nenápadném bytě na předměstí bylo jeho mrtvé tělo nalezeno na polovině cesty mezi ústředími Křesťanské demokratické strany a Komunistické strany Itálie. Ke zločinu se přihlásilo ultralevicové hnutí Rudé brigády. - Bellocchio se ve svém snímku spíše než historickými fakty zabývá hlavními aktéry této události: čtveřicí únosců, mladých a fanatických revolucionářů, a jejich mnohem starším vězněm. Všichni jsou okolnostmi donuceni strávit v jednom bytě řadu nocí a dní, dokud samozvaný soud teroristů nevyřkne nad zajatcem verdikt. Nejednoduché soužití je od počátku provázeno napětím, k němuž se později přidá i zklamání a nakonec pochybnosti nad činem samotným i nad revolučními idejemi. Tuto situaci prožívá nejintenzivněji jediná žena ve skupině, třiadvacetiletá Chiara. Ovšem ani ona nezabrání vykonání rozsudku smrti, i když si uvědomuje prázdnotu propagandistických frází a hesel a začíná jí být jasná i zrůdnost a nesmyslnost činu. Ačkoliv k tomu má blízko, své druhy nezradí. Její pochybnosti se odrážejí v jejích snech. Na druhé straně si Aldo Moro navzdory svému strachu a stresujícím podmínkám zachovává klid a důstojnost. – Snímek je komorní psychologickou studií únosců i uneseného, v němž zajatec sice své věznitele nepřesvědčí, ale rozhodně je ovlivní a změní. Odehrává se hlavně v klaustrofobním prostředí tmavého bytu a soustřeďuje se zejména na vztahy mezi postavami. Využitím černobílého televizního zpravodajství se však Bellocchiovi podařilo zobrazit celou událost v širším kontextu. Ostatně tváří v tvář současnému trendu terorismu a politických únosů má obecnější platnost i celý film. – Bellocchio se při psaní scénáře inspiroval knihou bývalé členky Rudých brigád Anny Laury Braghettiové Vězeň (napsané ve spolupráci s Paolou Tavellaovou). Tragickému údělu Alda Mora se věnoval mj. i snímek Giuseppa Ferrary Il caso Moro (1986, Aféra Moro – V), v němž hrál politika Gian Maria Volonté.
-kat-, Filmový přehled 2005/11

Mladá žena Chiara se nastěhuje se svým přítelem do nového bytu. Na první pohled se zdá, že žije obyčejný život. Pravda je ale taková, že skrývá svou pravou identitu členky italského extremistického teroristického podzemního hnutí Rudé brigády. Děj filmu začíná v době, kdy Rudé brigády plánují únos a vraždu ministerského předsedy. Příběh vychází ze skutečného případu únosu italského předsedy vlády Alda Mora v roce 1978.
Dnes, kdy fundamentalistické teroristické jednotky vznikají téměř na celém světě, odhaluje tento sensitivní a přemýšlivý film selhání radikální ideologie v kontextu italské reality konce sedmdesátých let. Film renomovaného Marca Bellocchia (Pěsti v kapsách) získal Cenu za scénář na MFF v Benátkách 2003.
Kino Aero