Doktor Flastr

Seznámíte se s Patchem Adamsem, doktorem, který vypadá, chová se a přemýšlí jako žádný jiný doktor, kterého jste kdy potkali. Pro Patche je humor nejlepší medicína a on udělá cokoli, aby se jeho pacienti smáli – i když tím riskuje svou kariéru…

Píše se rok 1969. Do psychiatrické léčebny ve Fairfaxu je přijat nový pacient, Patch Adams, který se pokusil o sebevraždu. Seznamuje se se svými spolupacienty a pokouší se s nimi navázat kontakt. Zjišťuje, že když se jim snaží pomoct, nemyslí tolik sám na své problémy. Když se mu podaří svého souseda na pokoji zbavit fobie z veverek, odejde z nemocnice. Je pevně odhodlán stát se lékařem…

Na univerzitě vzhledem ke svému věku působí poněkud podivně a jeho spolubydlící ho zpočátku považuje za blázna. Přesto si nachází přítele Trumana a pokouší se sblížit se studentkou Karin Fisherovou, která je jednou z mála dívek, které na prestižním institutu studují. Dívka ale dlouho zůstává neoblomná. Patche zlobí, že během prvních dvou let se nesmějí studenti stýkat s pacienty. Tento zákaz systematicky porušuje: navštěvuje na pokoji nemocné děti a předvádí jim veselé scénky, pomáhá těm, kteří propadli beznaději, rozdává smích a dobrou náladu. Přitom je vynikající student, který se prakticky ani nemusí učit. To štve zejména jeho ambiciózního spolubydlícího Mitche, který chce být vždy a všude první...

Mitch nahlásí, že Patch možná při zkouškách podvádí, protože se na ně prakticky nepřipravuje. Přesto ale jeho vynikající prospěch nelze zpochybnit, což musí uznat i pedagogové a sám děkan. Když se má ve škole konat prestižní seminář známých gynekologických kapacit, Patch je jmenován do uvítacího výboru a přichystá vskutku „monumentální“ uvítání v podobě kartonové figury pacientky, ležící v charakteristické poloze na gynekologickém vyšetřovacím stole. Děkan je zděšený a tentokrát má Patch namále…

Zdroj: FTV Prima

Hunter Adams, přezdívaný Doktor Flastr, nevypadá, nechová se, ani nemyslí jako kterýkoliv lékař, jehož jste doposud poznali. Podle Flastra je nejlepší medicínou humor a on sám dělá všechno proto, aby se jeho pacienti rozesmáli - dokonce tím riskuje i svou vlastní medicínskou kariéru. Film inspirovaný skutečným příběhem, v sobě spojuje svérazný humor s inspirativním vyprávěním, které proti chladné lékařské etice staví city a sebeobětování

Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora

Režisér Tom Shadyac a scenárista Steven Oedekerk zíckali velkou popularitu buranskými komediemi s Jimem Carreym. Ve snímku Doktor Flastr však změnili tón a natočili melodramatickou komedii, postavenou na skutečném životním příběhu doktora Patche Adamse. Vyšli ze životopisné knihy, kterou lékař vydal v roce 1993. - Mladý Hunter Adams si při dobrovolném léčení ze sebevražsdných sklonů na psychiatrické klinice uvědomí svou zvláštní schopnost, vcítit se do stavu spolupacientů. Rozhodne se stát se lékařem, aby mohl pomáhat trpícím a tím zároveň sám sobě. Během studií na lékařské fakultě ve Virginii rozvíjí svůj původní nápad, postavený na spoluúčasti s nemocnými a na snaze odvést pomoci zábavy pozornost pacientů od jejich choroby.Oproti chladné lékařské etice staví emoce a sebeobětování. Jeho svérázné metody, opírající se o klaunské výstupy a o naplňování nezvyklých přání pacientů, brzy narazí na odpor. Přinášejí však své výsledky. Adams se upne na myšlenku vytvořit zvláštní nemocnici s názvem Gesundheit (Zdraví), v níž by mohl své postupy uplatnit. S pomocí přátel, mezi něž patří i milovaná spolužačka Carin, začne svůj projekt uskutečňovat. Překoná krizi po zavraždění Carin jedním psychopatickým pacientem, i překážky, kladené univerzitními veličinami. Stává se lékařem a pokračuje v nikdy nekončící práci. - Tvůrci přizpůsobili autentickou postavu hollywoodským požadavkům i hereckému typu Robina Williamse. Patch Adame je ve Spojených státech poměrně známou osobností, prosazující svou kliniku v televizi i tisku a zastávající značně levicové názory. Už jen fyziognomií se značně odlišuje od Williamse. Svou přezdívku Patch (Flastr) nezískal v blázinci (jako ve filmu), nýbrž protiválečné "placce", kterou nosí na svém lékařském plášti. - Značně melodramatický snímek útočí spíše na city diváků než na jejich bránice.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled


Mladý Hunter Adams (Robin Williams) na tom nebyl psychicky dobře. Byl na tom dokonce tak špatně, že se nechal dobrovolně zavřít do blázince. Kupodivu, nepomohla mu nakonec žádná léčba, ale trápení jednoho z pacientů, který byl každý večer terorizován veverkami. Neviditelnými veverkami. A Huntera napadlo vyhlásit jim společně válku za použití silných zbraní. Neviditelných zbraní. Tak byly veverky rozprášeny, pacient vyléčen a Hunter získal ztracené sebevědomí, přezdívku "Flastr" a zbrusu nový životní cíl: Uzdravovat lidi ne podle lékařských příruček, ale osobním kontaktem, nepředstíranou starostlivostí a smíchem. A tak se dal na medicínu.

Lékařská studia (na počátku 70. let) byla pro Flastra doslova peklem. Nejenže se mu příčila celá filozofie "organizovaného vzdělávání", nejenže pro něj přednášky a studium byly nudné a zbytečné (všechno zvládal levou zadní, protože byl poněkud geniální), ale především: Nemohl se dostat k pacientům! Musel se k nim tajně plížit, používat převleky a neustále se dohadovat s nadřízenými. Ale nakonec vždy dosáhl svého cíle: Nasadil si červený nos a velikánské boty, hrábl do své obrovské zásoby vtípků a legrácek a vydal se léčit po svém. A nejen děti, ale i dospělí a stařečci nad hrobem najednou pookřávali a mizela nejen jejich trudnomyslnost a nachlazení, ale také tuberkolóza a rakovina...

A teď si asi říkáte, že takovou - s odpuštěním - hovadinu jste už opravdu dlouho neslyšeli, a že je smutné, do jaké hloubky zoufalí hollywoodští scenáristé klesli, když si musejí vymýšlet něco takového. A máte částečně pravdu. Něco takového by si totiž opravdu těžko někdo jen tak vymyslel...

Opravdový Hunter "Flastr" Adams skutečně žil, pořád žije a pořád se drží stejné filozofie: Uzdravovat smíchem a radostí, tak aby to dělalo dobře pacientům i lékařům. Jeho institut "Na zdraví" existuje už 25 let. Z dobrovolných příspěvků vybral Adams už přes milion dolarů a chystá se postavit nové zdravotní centrum v divočině Západní Virginie. O zdravotnictví říká: "Nespokojte se s náplastí, když je potřeba radikální operace." A příčinou všeho opravdu byl jeden pacient, který se bál neviditelných veverek...

Přinejmenším některé základní prvky příběhu Flastra Adamse jsou opravdové. A upřímně by mě zajímalo, které přesně to jsou - minutu po minutě. Možná to souvisí s mou životní filozofií. Kdybych ležel v nemocnici a přišel mi na pokoj šašek s červeným nosem a klaksonem, nejdřív bych zavolal sestru a pak bych ho uškrtil. Ale tvůrci filmu (nebo to byl opravdu "život"?) šli ještě dál: Nakonec se Flastrův konflikt s vedením nemocnice vyhrotí a dojde k soudnímu přelíčení, na kterém Flastr (nepřerušován soudcem nebo kýmkoliv jiným) přednese sáhodlouhý monolog o humoru, dobrotě v lidském srdci a o tom, že každý má právo léčit kohokoliv. Jack Nicholson v Pár správných chlapech i Denzel Washington ve Philadelphii mohou pouze blednout závistí a ze zadních řad přihlížejí těžce nemocní pacienti (nemají být náhodou v posteli?), všichni solidárně s klaunskými nosy. A to ještě není všechno, protože se dočkáme i ztráty nejmilovanější bytosti, nefalšovaného Božího znamení, pokání záporného (humor neuznávajícího) doktora a babičky, která tvrdí "Od malička jsem toužila po jediném - plavat v bazénu plném špaget." A hádejte, co ji před smrtí potká...

Film Doktor Flastr režíroval Tom Shadyac a scénář napsal Steve Oedekerk. Tito pánové jsou zodpovědní za Ace Venturu 2 a Zamilovaného profesora a představa, že by měli zfilmovat látku tohoto typu mě (a jistě nejen mě) předem naplňovala nepředstavitelnou hrůzou. Ale musím přiznat, že jsem nakonec byl - skoro se to stydím napsat - příjemně překvapen. Jak už bylo zmíněno výše, prosté shrnutí základních bodů scénáře zní v lepším případě trochu zvláštně, v horším případě zcela dementně. Kupodivu, uvědomíte si to pravděpodobně až po skončení filmu, kdy zamáčknete slzu a kdy vám teprve dojde, že s vámi někdo dvě hodiny naprosto bezostyšně manipuloval, a že mu to šlo zpropadeně dobře. Oedekerk a Shadyac střídají humorné scény s dojemnými, okamžiky štěstí s okamžiky konfliktů, v chirurgicky odměřených dávkách a s pevnou rukou tvůrců, kteří přesně vědí, co ve kterou vteřinu chtějí z diváků vyždímat. Doktor Flastr je rozhodně jejich zatím nejlépe natočeným filmem a lví podíl na tom bezpochyby nese Robin Williams. Flastr Adams je totiž role, která je pro Williamse jako stvořená. Prostor dostane jeho neuvěřitelný smysl pro humor (mnohé scény jsou určitě výsledkem improvizace) i jeho schopnosti výborného herce - Flastr si totiž seriózních i vyloženě tragických okamžiků užije víc než dost. Ponechme stranou, že Williams vypadá na studenta medicíny podezřele staře a že celá univerzita a okolí příliš neevokuje sedmdesátá léta. Je to přece jenom film.

Všichni ostatní herci (mj. Daniel London, Monica Potterová) jsou ve filmu jenom proto, aby Williamsovi přihrávali a aby tiše zmizeli ze scény vždy, když se má exhibovat. Doktor Flastr je Williamsův koncert a zaplať Pánbůh za to. Díky jeho výkonu můžete snadno zapomenout na hlubší otázky, které z filmu vyplývají, a které - pokud jsem dobře pochopil "co tím chtěl autor říci" - jsou námětem k až nepříjemně serióznímu zamyšlení.

Především díky Robinu Williamsovi dopadl film Doktor Flastr tak, jak dopadl. To znamená: Podstatně lépe, než jsem se obával. Je v něm humor, je v něm dojetí, je v něm možná i troška nějakého vyššího poslání, a dohromady to všechno ani moc neskřípe.



František Fuka

Autor/Zdroj: Fuka František/Cinema