Drahý Frankie

MILÝ FRANKIE

Nesmírně zajímavé a citlivě   zpracované téma. Plně jsem chápala dilema   matky, jež se snaží ochránit svého syna,   který si už tak ve svém krátkém životě   musel projít nejrůznějšími zkouškami.   Přidat mu další trápení, říci mu pravdu o   otci nebo jej chránit milosrdnou lží. Ano.   Lhát se nemá. To určitě, ale existují tak   zvané milosrdné lži, u kterých se to tak   nebere. Tato patří mezi ně. Když se vše   zamotá návratem lodi do přístavu, co teď?   Pokračovat ve spřádání marných iluzí nebo   potupně přiznat pravdu a zničit poslední   ideál v duši malého hluchého chlapce. S   napětím jsem očekávala, jak se matka   rozhodne…

Nevím, jak se to stalo, že mi   tento film tak dlouho unikal, asi je to ostuda,   ale vážně jsem jej ještě nikdy neviděla. O   to více jsem si jej mohla vychutnat. Se vším   strachem, touhou i nadějí… Nelze jinak než   doporučit.

Hmm..., milý a dojemný, ale ničím extra   zvláštní snímek o mateřské lásce, řekla   jsem si - ale pak - pááááni, ti mě dostali -   a hned dvakrát! Poprvé, když vstoupil na scénu   Gerard Butler a se skotsky chlapáckým šarmem   jen tak zasmušile postával nebo rozpačitě   objímal svého "synka" a podruhé   skvělým a nečekaným koncem.

Milující matka se snaží za každou cenu   ochránit své postižené dítě. Závěr filmu   je skutečně emotivní. Film si na nic nehraje,   jen vypráví dojemný příběh, bez zbytečného   přihrávání.

Poetický a zároveň velmi civilní film, který   dojímá i bez všech těch srdceryvných   citových klišé....

Romantický film s hlubokou myšlenkou? Evidentně   to jde.
Konec mi nepřijde špatný, naopak -   vše se začíná uzavírat. Možná by se o   trochu větší uzavřenost hodila, ale   otevřenější styl závěru vůbec nevadí;   když se nad tím zamyslíte - happy end by   zničil jednu část myšlenky filmu a špatný   konec zase jinou. Vřele doporučuju.

naozaj pekný film...dojemný...ale...BOZE,CO TEN   KONIEC???!!!neviem, asi som divná, ale naozaj som   cakala happy end. Takze pokial nemate radi smutne   konce, nepozerajte...

... „Zase se stěhujeme. Máma říká, že   nastal čas. Taky sice říká, že už to bude   naposledy, ale to tvrdí pokaždé. A babička   zase říká, že pokud bude nějaké další...   ... tak ji budeme muset zabalit do krabice.“   Matka je schovává před Frankiho násilnickým   otcem, ale synovi nechává iluzi, že jeho táta   je báječný. Na dopisy, které mu chlapec   píše, odepisuje sama a nikdy nezapomene přidat   do dopisu známku s obrázkem lodi. Jedna zpráva   v novinách „Loď ACCRA připluje do   přístavu“ a lži v dopisech jsou ohroženy, je   potřeba někoho najít ... „cizince, který by   mohl být Frankiemu tátou. Jenom na den. Na   jediný den. Dokonce mu za to zaplatím.“   Citlivě natočený film o tom, že brát dítěti   iluze je velmi obtížné, ale udržovat je, je   mnohdy ještě obtížnější.