Dům ďábla

Tak pokud vás baví koukat dost dlouho na to, jak   spolu hovoří dva lidi, nebo na to jak ženská   courá po baráku, doporučuji. Hodně přes   hodinu je tento film prostě o ničem. A na konci   se zase nikdo ani nepokusí divákovi cokoli   vysvětlit. Prostě blbina na entou a mohou si   kritici psát, co chtějí. Jaký prý je to   vynikající film. Tfuj. Zvažoval jsem dát něco   málo za závěr, ale za cca patnáct minut z   devadesáti pěti si to nezaslouží.   201408118859/9451

Já to vždycky říkal, že osmdesátá léta   byla pro horory nejlepším obdobím. Pomalá   kamera, pečlivé budování atmosféry a poctivé   masky, žádné digitální příšernosti a   epileptický střih. Tenhle film naprosto sere na   nějaký scénář, neděje se v něm v podstatě   nic, a přesto je to velmi působivé. Závěr mě   sice maličko zklamal, ale i tak je to hodně   nadprůměrný horor, zvlášť na dnešní dobu.

80's
Tvůrci se očividně snažili celý film   stylizovat v osmdesátkovém hávu, úvodními   titulky počínáje, závěrečnými konče.   Každý detail, včetně oblečení i automobilů,   je jako vystřižený z tohoto období. Snad jen   baterie v koupelně není na kohoutek, ale   ovládá se pákou (i když v Americe už možná   tou doubou byly, co já vím). Podobným   zkoumáním jsem si krátil dlouhou (nikoliv však   nudnou) chvíli, když se snímek rozjížděl.   Tempo vyprávění se plazí jako šnek a Vám   nezbývá než sledovat osudy mladé studentky ve   zvláštních riflích, která se potýká s   neutěšenou finanční situací. Co se může   jevit jako pomalý rozjezd, je ve skutečnosti   jenom prostor pro budování husté atmosféry,   která se shlukuje sice nenápadně, ale o to víc   Vás na konci zaskočí a mile překvapí. V   dnešní době, kdy spousta hororů sází na   šílené střihy a brutální násilí (nic proti   tomu), se Dům ďábla jako vánek prohání   zapšklou žánrovou škatulkou a čistí vzduch.   V jednoduchosti a úspornosti je síla, což pro   horor platí dvojnásob. Musím zmínit i   vynikají zvukové efekty a výborné herce,   kteří Vám přirostou k srdci, pokud se Vám ho   nepokusí zaživa vyrvat z těla. Spousta lidí si   při sledování připadá jako při čekání na   Godota, já se ho však dočkal a tenhle milý   výlet do minulosti nemůžu už pár dní pustit   z hlavy.

Tiše napínavé čekání. Film, prakticky o   ničem, zachráněn nabuzením vlastní divákovy   možné fantazie. Viditelné, příjemné retro.   Tajemství zavřených dveří. Okouzlující   rozpletení filmu.