Duna: Část druhá

První část byla zpožděná   díky kovidové pandemii,   druhá část díky stávce   herců a některých tvůrců.   Nicméně jsme se dočkali a   velkolepá podívaná   pokračuje. Jsme svědky   akčnějšího příběhu, ale   ještě značná část   zbývá dopovědět. Sága se   zřejmě uzavře třetím   pokračováním, o kterém se   již oficiálně hovoří, ale   přestávka mezi dvojkou a   trojkou bude zřejmě delší.   Jak se Denis Villeneuve   vyjádřil, musí si nějaký   čas od Duny odpočinout.

Film je moc pěkný, ale něco   tomu chybí. Větší   napětí, dynamika, spád. Ale   filmek opravdu kvalitní,   dají se ty necelé hodiny   vydržet.

Po prvním,
pro mě poněkud rozpačitém   dílu, jsem byl zvědav jak to   tvůrci rozjedou. Inu, co do   vizuálu a ozvučení se   dostali na vysokou vlnu, ale   (jak už bývá u   modernější produkce   pravidlem) na úkor dějové   linky. Důvod, proč tu Dunu   tak všichni chtějí,   zůstává utopen v záplavě   divoce rozdrobených lokací a   úseků ne moc přehledného   děje. Přítel, nepřítel,   intrikán, nenarozená dcerka   vystavená účinkům   melanže, všechno splývá, a   mladý Paul se kroutí jak ten   šajhulúd když se má stát   Mahdím. Divákovi je pořád   podsouvaná myšlenka škoda   každé kapky slzy, ale pak je   konfrontován s otevřenou(!!)   nádrží, která musí mít v   pouštních podmínkách   brutální odpar... a nikdo to   neřeší. Fremeni, zasypaní   v písku, jejichž největší   technologií je hadička   vražená v nose (to jako   mají být   "filtršaty"?   Vážně??) a háčky na   červí taxi, náhle   disponují jadernými raketami   a útočí přímo přes   impaktní krátery, aniž je   zajímá záření či   radioaktivní spad. Co do   obsazení "siháji"   (ponovu Zenday), a hlavně   finálního souboje na nože   bych měl také připomínky.   No co už. Řekl bych že   Herbert tvořil své knihy za   zcela jiných podmínek a ze   zcela jiných pohnutek než   jakým podléhá současná   filmová tvorba. Včetně (za   mě deklasujících) odchylek   od předlohy a adorace   fanatismu. A je to znát, žel   v negativním významu.   Shrnuto: monumentální, ale   takhle asi ne.

Mám trochu problém:)
Už první části jsem dal   10/10, takže teď byl   acutally potřeboval více   bodů.
Film pokračuje   v podstatě tam, kde první   část končí. Naši   hrdinové se vydávají do   hluboké pouště planety   Arrakis, kde se teprfve   začnou dít pořádné věci.   Dozvíme se tak více o   plánech těch influencerek,   které mají evidentně   všechno pod palcem, a věci   nám začnou pomalu do sebe   zapadat.

Vizuálně je to ještě   lepší, hudba je opět   naprosto bez diskuze (Zimmer)   a zcela vážně uvažuji, že   si přečtu alespoň tu první   knihu, což se mi naposledy   stalo, no vlastně nikdy.

Tři hodiny o tom jak se dvě   party řvoucích a   sípajících filmových   zombies ve skafandrech,   burkách a mnohavrstevných   hadrech na zeleném plátně   nepřetržitě mlátí,   střílejí, řežou,   podpalují a zapichují za   doprovodu monotónně   DUNících a ohlušujících   basových synťáků Honzy   Zimmera. Prý kvůli   nějakému   "koření". Hmm... a   nebude to v reálu spíš   takové lokální kartelové   synonymum pro intergalaktické   dodávky vysoce kvalitní   vesmírné $$   "travičky"?";-   ). To asi spíš, že? No   větší a stupidnější   filmovou nechutnost jsem už   tedy dlouho neviděl. Jasně,   tisíce obrýlených   programátorů celé měsíce   makaly ve dne v noci o sto   sedm, o tom žádná, ale co   je tohle proboha za zblitek?   Fakt jsme dospěli k tomu, že   za miliony tolarů se   vykakávají tak zvrácené a   absurdní psycho vizuální   stories o tom, že celý   kratičký život každé   postavičky (včetně nás?)   není vlastně vůbec o ničem   jiném než se jen v   maškarních kostýmech   pateticky a hystericky   hromadně vraždit, střílet,   nenávidět, nechat se   přejíždět megabagry,   zapalovat a propichovat? (a na   závěr k tomu ještě i   zazní dojemná písnička).   No asi jo, to se opravdu   vyplatí a dává smysl. Aneb   Vin Muad'dib Diesel a jeho   posvátná pouštní fémily.   A divák závratně nadšený   z 1000000 odpálených mrtvol   se pak ráno opět rozespale   vrátí ke své dobrodružné   kauflandové pokladně nebo   všehomír řídící zapadlé   ofis. Ale kdyby mu snad v   reálu někdo jen na paleček   šlápl nebo něco nepěkného   řekl, vystrašeně z toho   udělá závažný   kriminální případ. Jen mě   občas během sledování   této útrpné monumentální   frašky a při cyklickém   okusování nehtů napadla   drobná technická otázka:   když se někdo z obou   táborů non stop mlátícich   se figurek potřebuje   urgentně vyč… nebo vys...   (třeba naše posvátná matka   představená s dekorovaným   XXL stanem na hlavě) - jak   dlouho jí potrvá než (za   doprovodu temně supící   hudby) částečně sejme   svůj mnohovrstevný   umělecký megaoděv?:)) Do   hodinky by se to snad za   odborné asistence dalo   stihnout? A pak se zase v   podobném čase ozdobně   ustrojit a pokračovat v   melodramatickém skuhrání,   koulení modrýma očima a   zabíjení? A dělá se to   přímo v poušti nebo v   nějakých speciálních   kmenových duan d'buin   budkách? A jak se to řeší   v ještě závažnějších   podobných případech, kdy je   vedle sebe na ploše několika   km2 natěsno naklonováno až   několik miliónů shora   snímaných bojujících   plešatých vesmírných   soudruhů jako v závěru   celého díla? Ale vždyť to   už vlastně úspěšně   vyřešil Cimrman při   budování Panamského   průplavu:-). Tak jo. A   druhá otázka - o co se   vlastně se všechny tyhle   silně nervózní namaskované   halloween figurky celou dobu   snažily a co by chtěly ve   výsledku dosáhnout? Obávám   se, že no idea. Nejde tu   zjevně o nic jiného než jen   o to samotné nekonečné   scifi vřískání,   psychopatickou teatrální   nenávist a vzájemnou   velkolepou sado maso herní   vybíjenou před red kamerami   (a v permanentně   šedožlutém barevném   výsledku) za doprovodu   iritující hlukové pahudby   (kdy těch pár našich   privilegovaných   "hrdinných"   postaviček všechny ohnivé   zásahy, pouštní bouře a   svítící meče samozřejmě   vždy úspěšně a   spolehlivě míjejí). Anebo   je to celé v reálu spíš   digitální seriál   "Dunos" - vesmírná   variace na Cali vs. Medellin   kartel?:-) Ať tak či tak, na   závěr této nudné,   přihlouplé a galakticky   animované počítačové hry   excitované publikum ve stoje   a v umělecké závrati   pleská a básní jak   přeúžasný životní   zážitek to byl a milióny   (zrnek koření) se z   vesmírných cinestarových   lodí do hollywoodských   kanceláří jen sypou. Odpad   je v tomto případě myslím   ještě příliš vysoké   hodnocení...