Dvaasedmdesátka

Film byl několik dlouhých   let zakázán, protože v   padesátých letech postrádal   přiměřenou revolučnost.   Původně byl příběh   inscenován Františkem   Langrem jako divadlo na   divadle, po přenesí do   filmové podoby jako   "divadlo ve filmu"   přestává tento princip   fungovat.

Na divadle to nemusí být   špatná hra ale pro film do   kin to není nic světového.   A kdyby ve filmu nehrála   výborně D. Medřická, tak   to tam mohlo ležet pořád.   Nemám potuchy, že by se to   opíralo o nějakou skutečnou   událost. U dnešního vězně   č.1, Kájínka, by taková   rekonstrukce pro něj   znamenala hodně, ale zase by   to ukázalo, že unás v   justici je všechno shnilé..

Už ten debilní začátek   naznačí, o co půjde. Půl   roku nevěděla o manželovi,   že ho živí falešná hra   karet chá chá. Tak tomuhle   snad nevěřil ani autor sám.   Hnus hudba a pak klavír mi   lezly na nervy celý film.   Herci nic nehráli, protože   nebylo co. Takže za plus   stojí jen celkově příběh,   jako takový, ale to je samo o   sobě hodně málo. Přesto tu   dvacku za to dávám.

Z tohoto snímku jsem poněkud   na rozpacích. Nečetla jsem   ani neviděla na divadle   původní Langerovu předlohu,   tudíž nemohu porovnávat a   soudit, kde by příběh   Dvaasedmdesátky vynikl lépe   - zda na divadelním jevišti   (neboli tzv. divadlo na   divadle) či přenesené do   filmu. Nejsem tedy ovlivněna   jakýmkoliv srovnáváním,   ale i tak je můj pocit z   filmu poněkud zmatený. Na   jedné straně výborně a   velmi procítěně zahraná   role paní Medřickou - byla   skutečně fenomenální   herečka, o tom není pochyb.   Vladimír Šmeral, ač jinak   též výborný herec, zde   však svou roli víc   odříkává než prožívá,   ale možná je to samotným   scénářem, který z jeho   postavy děla víc než   zmateného "hrdinu".  

Samotná   myšlenka zinscenování   příběhu vězeňkyně na   divadelním jevišti je   výborná, ovšem závěr, ten   to totálně zabil, bohužel.   Namísto skutečného dramatu   se jedná o jakýsi   nepovedený pokus o rádoby   happy-end s milostným   klišé. Nechci se zde více   rozepisovat s ohledem na   skutečnost, že někdo, kdo   film nezná, se na něj chce   podívat, ale pro mne byla   finální scéna opravdu   zklamáním na celé čáře,   do celkové atmosféry dramatu   se vyvrcholení celého   příběhu vůbec nehodilo. I   přes tento negativní jev   /alespoň pro mne/ dávám   filmu 70 procent, jelikož   herečka typu paní Medřické   si to za svůj výkon zcela   jistě zaslouží.

Ostatní je spíše jen   přihráváním, skutečná   dramatická atmosféra zde   chybí...a co je naprosto   zoufalé, bezbarvé a   nepřirozené, to je výkon   paní Burešové v roli   sokyně hlavní hrdinky.   Typově ani hereckým projevem   se na svou postavu vůbec   nehodila. Nechci tím   snižovat v žádném   případě profesní kvality   této herečky, ovšem zde do   své postavy jakoby nepatřila   vůbec.

Perfektní a velice hlubokou   předlohu Františka Langra   (četla jsem ji už dvakrát a   pokaždé mě oslovila trochu   jinak) se bohužel nepodařilo   dobře převést do filmové   podoby. Doporučuji přečíst   si hru, která vám vysvětlí   vše podstatné. Ráda bych   hru taky viděla jako   divadelní představení, ale   bohužel se dnes už nikde   nehraje - z pro mě   nepochopitelných důvodů   (že by pro nás nebylo   aktuální téma   spravedlnosti?). Velice silná   témata spravedlnosti, lásky   k druhému člověku a   pochopení pro něj, byť   dosud neznámému a   vzdálenému, a o tom, co   nelze slovy vyjádřit...   bohužel ve filmu tolik   nevyniknou.

Velmi rozvláčné
Film jsem viděl až nyní, na   "stará kolena" na   CS Filmu. Dana Medřická byla   určitě výborná herečka,   ale spíš jí seděly   "údernice" typu dr.   Fastové než životem   zkroušené ženušky a   manželky věřící v   nehynoucí lásku. Celkově to   není až tak špatné, ale   místy vysloveně nudné, tzv.   divadelní pasáž by mohla   být o polovinu kratší a   stačilo by to. Jak už tady   padlo - totální fiasko je   závěr, to je takový pokus o   červenou knihovnu a kde nic,   tu nic. Vladimíra Šmerala   mám rád, ale ta role   zmateného milovníka mu taky   příliš nesedla. Přesto se   dalo dokoukat, s   přihlédnutím k době vzniku   to jistě patří i k tomu   lepšímu, co se tehdy   natočilo.